První letošní výstava v Nové galerii pod Vysokou bránou patří šestici umělců kolem padesátky, kteří se kdysi poznali na Akademii výtvarných umění, a ačkoliv nežijí v jednom místě (někteří v Praze, další ve středních Čechách) ani je nepojí žádný formulovaný ideový a výtvarný program, žádná závazná forma, zůstali si věrni a utvořili tělísko nebo přímo tělo – Corporu S. Proč „S“? Ono S možná znamená Spiritus, ale sami si prý také říkají Corpora starců, samotářů nebo snivců. To S může být i světlo, které se zdá hlavním viditelným pojítkem tvorby těchto šesti výtvarníků-solitérů, hledačů skrytých tajemství přírodních dějů, napětí mezi tělem a duchem, jak je ve svém úvodním vystoupení představila kunsthistorička Eva Neumannová.


Pět malířů a grafiků (Mikoláš Axmann, Dušan Černý, Jiří Mikeska, Pavel Šlegl a Petr Štěpán) a jeden sochař (Michal Šarše) přináší do Rakovníka umění opředené jakýmsi tajemstvím. Velkoformátové monotypy Miloše Axmanna rozkrývají obrazy přírody (Zahrada) i nahlédnutí do nervního pralesa a myšlenkové spleti osobnosti (Já), Dušan Černý lavíruje mezi krajinou (Stromy, Velké zamrzání, Velké tání) a figurou (rozměrná mužská těla prolnutá přírodou). Jiří Mikeska pro svoje oslovení světa využívá velkoformátové květomluvy (Čistá krajina, Dívejte se…), Pavel Šlegl nezapře epresionistu. Jeho až basreliéfní „krevní“ obrazy září sytými barvami. Se světlem jako symbolem a poselstvím pracuje i Petr Štěpán. Ve své pocitové symbolické krajině nezapře hudebníka (Louka, Okraj lesa ráno, Liturgie v krajině). Štěpánovy sady a zahrady zní hudbou blízkých i vzdálených světů. Sochař Michal Šarše přivezl do Rakovníka sérii plastik „Zavěšování“ a totemovitých „Rituálů“, plastik neobyčejných zpracováním i použitým a využitým materiálem.
Podle ředitele Rabasovy galerie Václava Zoubka je výstava „Corpory S“ pro svou výjimečnost prvou výstavou po dvaadvaceti letech, která byla převzata odjinud. Doktorka Neumannová upřesnila, že výběr děl a celková koncepce výstavy byla vytvořena speciálně pro rakovnickou Rabasovu galerii.
V úvodu k výstavě, která potrvá do 22. února, zahrála nadějná kytaristka Markéta Carvanová.

Autor: Ivo Mička