To jednou přišla básnířka a spisovatelka Magdalena Pokorná s nápadem na publikaci, v které by obrazy Václava Zoubka věnované Rakovníku a naší krajině, té červenicí a chmelem provoněné, doprovodily verše inspirované týmž.
A protože Václav Zoubek neumí odmítat, ale hlavně proto, že se mu nápad líbil, kývl. Kdo ho zná, ten ale ví, že se tím nesmí nechat oklamat, že se sem tam musí zaťukat na dveře a zeptat se, tož jak jsme na tom a kdy tedy… a tak podobně.
On by Václav Zoubek mohl sice obrazů s rakovnickými náměty a krajinou nad koupalištěm snést okamžitě na nejednu knížku, jenomže to by zase nebyl on. Když výstava, tak věci fungl nové, neokoukané, a když knížka, tak to teprve. Aby, až tenhle svazeček lidé otevřou, vydechli překvapením a zmohli se na pouhé – ach! – popřípadě trampské – umí!!
A tak paní Magdalena chodila, zaklepala, nakoukla, poseděla, verše jí kvetly přímo v rukách, prostě jedna báseň. Třeba tato:
Poznání
Zůstává dlouho tichá z rána
a nostalgicky zadumána
pod mraky těžšími než země,
přebývám v ní
a ona ve mně.
Jenomže ani Mistr Zoubek nezahálí. Jen protáhne víkendy a noci. A jako zázrakem najednou jsou tu, jeho básně psané štětcem.
Však posuďte sami. A pokud už jste do Ježíška zajít do Rabasovy galerie nestihli, nevadí. Vždyť jsou narozeniny, svátky, můžete si konec konců udělat radost sami sobě.
Hezoulinká knížečka, nabitá vroucím vyznáním.
A ten stoletý kalendář tam opravdu je. Můžete si třeba vyhledat, který den jste se narodili nebo na kdy připadnou Vánoce 2036.

Autor: Ivo Mička