Jarmila Fabišková: Práce se střechami mě stále baví. Je zajímavá a poměrně akční

Porotu také zaujalo, jaká ve firmě panuje rodinná atmosféra. „A to i přesto, že rodina nejsme. Máme totiž dlouhodobě stabilní kolektiv zaměstnanců. Většina je tu se mnou více než deset let, což obzvlášť v takto malých firmách není úplně obvyklé. Navíc možná sehrálo roli i to, že jsem měla na jaře velké zdravotní problémy, nejspíš kvůli celkovému přetížení organismu, a od té doby jsem hodně zvolnila. A tak jsem se dokázala mnohem více otevřít i při debatě. Říkala jsem si, že nemám co ztratit,“ líčí svůj nejčerstvější úspěch.

Zdroj: archiv Jarmily Fabiškové

Absolventka Masarykovy obchodní akademie se přitom ke střechám dostala přes inzerát. „Když jsem byla na druhé mateřské dovolené, přemýšlel jsem, co dál. Věděla jsem, že potřebuji skloubit svoji práci s tím, abych se postarala o svoje kluky a dovezla je do školky, do školy, na kroužky a podobně. V regionálním tisku vyšel inzerát, kde nově vznikající firma hledala zakázkářku. Tak jsem se na něj přihlásila, zúčastnila jsem se prvního a druhého kola konkurzu. Konkurz se mi podařilo vyhrát a tak nastoupila jsem jako zakázkářka,“ vzpomíná.

Zdroj: archiv Jarmily Fabiškové

Měla volnou pracovní dobu, služební auto, telefon, přístup k počítači a možnost dělat zakázky po večerech. „Takže jsem vyfasovala Favorit pick-up a jezdila k zákazníkům. Protože zájem o práci byl poměrně velký a asi jsme byli šikovní, tak vzali mě a ještě jednu kolegyni a začaly jsme spolu v Kněževsi oslovovat pokrývače a sháněly kšefty pro střechy. V Kněževsi to ovšem nemělo takový úspěch, a tak jsme přesídlili nakonec do Krupé, kde sídlíme až doteď. Majitelé nabídli mně a kolegyni tři a půl procenta podílu na firmě, když to tu budeme mít na starosti,“ popisuje svoji cestu k podílu ve firmě.

Zdroj: archiv Jarmily Fabiškové

Poté ovšem došlo k zásadním změnám, které vedly až k tomu, že Jarmile jeden z majitelů nabídl odprodej firmy. „Nejprve jsem se osypala a říkala jsem si, jestli se nezbláznil, že bych něco takového se dvěma malými děcky udělala. V té době jsem byla rozvedená, měla jsem přítele a ten mi řekl: Vždyť to stejně děláš, pro tebe se nic nezmění. Na to jsem mu řekla, jasně, akorát budu mít na hrbu obrovský dluh. Po dlouhém přemýšlení jsem v roce 2004 koupila svoje vlastní s.r.o. a převzala střechy na sebe. Byla v tom trocha risku, trocha odvahy, ale i obchodních genů a už to bylo,“ usmívá se.

Zdroj: archiv Jarmily Fabiškové

Obchodní geny má podle svých slov po dědečkovi. „Děda byl obchodník každým coulem, a to i za komunistů. Jsem poměrně technicky nadaná (zase geny) a od malička jsem bydlela v rodinném domku. O kousek dál jsme měli statek, kde bydlela babička a kde se neustále pracovalo. Tatínek začal brzy marodit a vzhledem k tomu, že jsem byla nejstarší ze sourozenců, mě vždycky všude bral a pomoc potřeboval.“

Zdroj: archiv Jarmily Fabiškové

Vždycky tvrdila, že je jedno, co člověk prodává, jen jde o to se to naučit. „Je pravda, že když jsem poprvé otevřela katalog střech, kterých tam bylo asi sedmnáct druhů ve třech povrchových úpravách, říkala jsem si, že se to nikdy nemůže naučit. Během dvou let se ale základ naučit dá, obzvlášť, pokud má člověk technické vlohy a chuť.“

Zdroj: archiv Jarmily Fabiškové

Střechy se jí nakonec zalíbily natolik, až u sebe začala pomalu zjišťovat nemoc z povolání. „Když jsem začínala, jezdila jsem často s maminkou, která měla zdravotní problémy a při cestě za pokrývači jsem ji vozila k doktorům. Vždycky mi říkala, koukej na silnici a ne po těch střechách. A mám to tak dodneška. Pak jsem měla zase období, kdy jsem si říkala: Tuhle střechu jsme dodávali, tuhle také. Dneska je to ve fázi – tohle je pěkné, z čeho to mají, tady to mají udělané blbě… Práce se střechami mě pořád baví, je velmi zajímavá a poměrně akční.“

Zdroj: archiv Jarmily Fabiškové

Jarmila má dva dospělé syny, z nichž starší má už dvě děti a dvanáctiletou dceru. „Ta je opravdu velmi akční a dělá závodně aerobik, což nás všechny poměrně zaměstnává. Dále jezdíme společně na kole, na lyžích… Protože jsem vyrůstala na statku a byla zvyklá na velké prostory, postavili jsme si v Lužné rozlehlý dům. Mám tam zahrádku, která mě neskutečně baví, takže když mám plnou hlavu pracovních záležitostí, porýpat se v hlíně je to nejlepší, co může být. A druhé nejlepší, co může být, je jít do lesa, který mám hned za domem a lesy tady jsou opravdu krásné. Houbaření miluji od malička.“

Zdroj: archiv Jarmily Fabiškové

Kdysi také dělala břišní tance. „K nim se teď nemohu dokopat, protože jsou dány v jasnou hodinu a mně to často nevychází. Ale chtěla bych se k nim jednou vrátit, protože je to úžasný pohyb a člověka vůbec nebolí hlava, která při práci, jakou mám, občas trpí. Abych ale úplně nezlenivěla, začala jsem se před sedmi lety věnovat astrologii. V první řadě zážitkové – praktické, která pomáhá vyčistit hlavu a dva roky se pomaličku učím, abych také věděla, že když ty hvězdy někde stojí, tak co to v našich horoskopech dělá. Strašně ráda také vařím a peču a mám radost, když mohou nakrmit celou rodinku.“

Zdroj: archiv Jarmily Fabiškové