Předchozí
1 z 10
Další

Jarmila Štolcová: Ohromnou radost mi dělá, když vidím úspěchy dětí

Rodačka z Podbořan a majitelka Jezdeckého klubu Spongilit Hředle Jarmila Štolcová si koně zamilovala už odmala. „Ke koním jsem se dostala v devíti. Rodiče mě v dětství v jezdectví nepodporovali, koní se báli a snažili se mě k nim nepouštět, a tak jsem potají utíkala na vesnici, jezdila na koních a starala se o ně. První jízda proběhla tak, že jsem sedla na anglického plnokrevníka. Slečna, která mě měla vést, pustila otěže, koník se splašil a cválal se mnou desítky metrů. K překvapení všech i mému jsem se na koni udržela a kůň poté zastavil sám. Tím, že jsem tuto situaci zvládla, byl podepsán ortel, že u koní zůstanu,“ popisuje.

Jarmila ŠtolcováZdroj: Deník / Josef Rod

Do svých 17 let chodila ke koním intenzivně. „V té době to bylo tak, že u koní se hlavně pracovalo. Díky tomu jsem se v devíti naučila i podojit krávu, ale ježdění bylo málo. Nebyl k dispozici ani trenér či stáj v okolí. Neměla jsem to štěstí, jako mají dnešní děti, že se od začátku učí správně jezdit a zacházet s koňmi. Byla jsem samouk. Člověk musel hodně načítat koně, aby jim porozuměl a uměl se k nim chovat. Knihy byly stěží dostupné, staří koňáci se o zkušenosti také nedělili. Bylo to zkrátka hodně o pozorování.“

Jarmila ŠtolcováZdroj: Deník / Josef Rod

Koně si zamilovala a chtěla se jim dále věnovat, ale následně poznala, že koně nebyly odvětvím, které by bylo finančně perspektivní. „Pocházím ze skromných poměrů, a tak jsem chtěla, aby se mi žilo lépe než třeba mým rodičům, čemuž odpovídalo i moje zaměření na zemědělské univerzitě. Studovala jsem obor Hospodaření v zemědělství, který dával poměrně velké předpoklady k uplatnění. Ve škole jsem se věnovala efektivnosti hospodaření v zemědělství, zajímaly mě především šetrné způsoby,“ vypráví Jarmila, která strávila také půl roku na stáži v Humboldtově univerzitě v Berlíně.

Jarmila ŠtolcováZdroj: Deník / Josef Rod

Po inženýrském studiu nastoupila jako PR manažerka pro Škodu, kde měla na starosti rychlá auta. Po několika měsících ovšem otěhotněla se svým nejlepším kamarádem a současným manželem a vzhledem ke komplikovanému těhotenství musela práce zanechat. „Na mateřské jsem si říkala, co budu dělat a protože jsem byla hodně aktivní, řekla jsem si, že si dodělám doktorát na provozně-ekonomické fakultě, kde jsem se věnovala ekonomice v zemědělském odvětví. Nedlouho po synovi se mi narodila první dcera. Byla to náročná léta, neboť po dvou prvních dětech jsem měla pocit, že mi ujíždí vlak a chtěla jsem strašně moc do práce.“

Jarmila ŠtolcováZdroj: archiv Jarmily Štolcové

Lákala ji především policie, byla ji dokonce nabídnuta práce komisařky na kriminálce. „Nakonec jsem ale přijala nabídku projektové manažerky pro potravinářskou komoru. Tato pozice mi byla vzhledem k předchozímu studiu bližší, navíc bych jako policistka musela absolvovat takové směny, které by byly velmi složité z pohledu péče o děti,“ vysvětluje. Následně se stala i mluvčí potravinářské komory, kde působila až do roku 2018, kdy jí skončila mateřská na třetí dítě. V té době už ve Hředlích vedla jezdecké kroužky, kterým se nyní věnuje na plný úvazek. Vedle toho také třetím rokem externě učí na Střední zemědělské škole v Rakovníku.

Jarmila ŠtolcováZdroj: archiv Jarmily Štolcové

Do Hředlel se se svojí rodinou přestěhovala z Kladna před deseti lety, a to úplně náhodou. „Při procházce se nám tato vesnice zalíbila, poté jsme narazili v inzerátu na starý dům, a tak jsme ho dali postupně do kupy. Říkala jsem si, že nikdy nebudu mít žádné zvíře kromě rybiček a nakonec máme ještě 12 koní, čtyři chovné kočky, dva kocoury a psa. Stejně tak jsem si říkala, že nikdy nebudu mít přítele ze stejné školy a že nikdy nebudu mít sportovce a můj manžel a spolužák byl extraligovým hokejistou. A také jsem nikdy neplánovala velkou rodinu a kromě svých tří dětí je dům plný jejich kamarádů a dětí, které dochází ke koním. Nějak se mi to všechno vymklo z rukou,“ směje se.

Jarmila ŠtolcováZdroj: Deník / Josef Rod

Všechno začalo jednou kobylou, ke které brzy přibylo hříbě a další kobylka. Postupně se počet koní navyšoval. „V té době k nám začalo docházet několik dětí, kterým se tu zalíbilo, mně se také zalíbilo je trénovat a učit je, což byl jen krůček k založení jezdeckého klubu. Chtěla jsem je zkrátka učit správné péči a přístupu ke koním. Čím víc koní máme, tím méně jsem v sedle, ale radost mi dělá, když vidím úspěchy dětí. Když je jim tu dobře a rády sem chodí. To je to, co mě dělá šťastnou. Jsou tady ale daná jasná pravidla, která musí všichni respektovat. Ač nejsem tolik vidět, když se děje něco, co se dít nemá, tak jsem hodně slyšet,“ usmívá se.

Jarmila ŠtolcováZdroj: Deník / Josef Rod

Práce s koňmi i dětmi Jarmilu neskutečně naplňuje. „Postupem času jsem zjistila, že je skvělé mít možnost děti a mládež formovat. U lidí si cením férovosti a pravdomluvnosti a k těmto vlastnostem se snažím vést při jezdeckých kroužcích i moje svěřence. Jsme zkrátka jeden tým a chci, aby se nikdo nepovyšoval nad ostatní. Baví mě, že každé dítě je jiné, a jejich slabiny dokážeme u koní zformovat do silné stránky. V tomto prostředí se krásně stírají rozdíly mezi extroverty a introverty. Mají totiž jeden společný prvek – koně.“

Jarmila ŠtolcováZdroj: archiv Jarmily Štolcové

Jarmila ovšem nenašla zálibu pouze ve výchově koní či dětí, ale také koček, dokonce bengálských. „První kotě jsme si pořídili z chovné stanice, která už zanikla. Ač nás od toho všichni odrazovali, musím říci, že jsme udělali velmi dobře. Dům byl spoustu let prázdný a byla tu spousta hlodavců. A já si řekla, že by kočka mohla být dobrým řešením, abychom se zbavili krys. Jednoho rána jdu takhle po chodbě a zvedám tkaničku. Ona to nebyla tkanička, ale dvaadvaceticentimetrový ocas krysy,“ usmívá se.

Jarmila ŠtolcováZdroj: archiv Jarmily Štolcové

V současné době mají Štolcovi celkem dva chovné kocoury a čtyři kočky, které jsou podle Jarmily polovičním psem. „Bengálské kočky jsou naprosto specifickým plemenem. Jsou velice věrné, inteligentní, milují vodu, jsou vycvičitelné, chováním jsou strašně velcí parťáci,“ říká Jarmila, která přiznává, že obstarat všechna zvířata zabere spoustu práce a času. „Jsem ale hyperaktivní člověk, musím pořád něco vytvářet a chci, aby za mnou byly vidět výsledky. Nemám ambice kariérně růst, ale vytvářet hodnoty,“ dodává.

Jarmila ŠtolcováZdroj: Deník / Josef Rod