Kateřina Zámyslická: Na koloběžce jezdím skoro každé volno

Do páté třídy jsem dělala atletiku, běhala jsem přespolní běhy. Do druhého ročníku na střední škole jsem vždy reprezentovala školu na různých závodech. Vrcholovému sportu jsem se ale nikdy nevěnovala.

Zdroj: Deník / Jan Brabec

V roce 2011 jsem pořádně začala jezdit na kole. Uměla jsem na něm sice od malička, ale to jsem spíše jen popojížděla z místa na místo. Před sedmi lety jsem si ale konečně dala do kupy své staré kolo, které jsem si kdysi koupila za peníze z brigády. Od té doby už se to se mnou vezlo, a tak mě napadlo, proč se někam nejet podívat.

Zdroj: Deník / Jan Brabec

Protože ráda cestuji, tak jsem na kole vyrazila takzvaně na těžko, se stanem a veškerým dalším vybavením, do Bratislavy. Přes jeden internetový portál jsem si sháněla parťáka, přičemž tenkrát se mi ozval jediný člověk z Prahy, a tak jsme vyrazili. O dva roky později jsem jela ještě na kole z Amsterdamu přes Brusel, Lucembursko a Frankfurt domů. S kamarády jsme se také vydali na cestu po Evropě, kdy jsme během asi osmnácti dnů projeli asi 16 států Evropy.

Zdroj: Deník / Jan Brabec

Od té doby, co jsem se seznámila s manželem, jsme začali společně jezdit na koloběžkách. Manžel je totiž po operaci ploténky, a tak mu nevyhovuje jízda na kole. Navíc máme psa, Jack Russell teriéra, který se jmenuje Kešák (Cache). I ten měl vliv na přesedlání na koloběžku. Když jsem s ním totiž jezdila na kole, tak se neustále snažil přední kolo zakousnout.

Zdroj: Deník / Jan Brabec

Už tenkrát jsem chtěla na kole projet Pobaltí, a tak jsem se odhodlala a vydala se tam, jenže už na koloběžce. Má první velká cesta na koloběžce tak vedla z litevského Vilniusu, přes lotyšskou Rigu až do estonského Tallinnu. Ujela jsem asi sedm set kilometrů za asi dvanáct dní bez zátěže, manžel jel tehdy ještě jen v doprovodném vozidle.

Zdroj: Deník / Jan Brabec

Rok na to jsem četla v časopisu článek o Faerských ostrovech a moc se mi tahle země líbila. Když jsme se rozhodovali, kam se vydat na další cestu, ukázala jsem Faery manželovi, a ten hned souhlasil. Určitě přispělo i to, že miluje Nový Zéland a na tyhle ostrovy se mu trochu podobají. Navíc jsme zjistili, že tam žijí papuchalkové, a tak jsme si řekli, že za cíl cesty si dáme setkání s nimi.

Zdroj: Geokoloběžky

V roce 2018 jsme oslavili výročí republiky cestou, při které jsme ujeli za třináct dní přes dvanáct set kilometrů. Naše expedice začínala v Sarajevu, vedla přes sedm zemí, které symbolizovaly „sedm kulí jako v Sarajevu“, následně končila u jezdecké sochy tatíčka Masaryka v Lánech. Zatím poslední naší velkou cestou bylo v říjnu loňského roku putování po Portugalsku.

Zdroj: Deník / Jan Brabec

Na koloběžce jezdím skoro každé volno. Beru to jako relax. Kolikrát se mi ale stane, že se člověk pouze jede po celodenním sezení v práci protáhnout a najednou ujede přes sto kilometrů.

Zdroj: Geokoloběžky

Kromě koloběhu se od roku 2009 věnuji také geocachingu. Tenkrát jsem si o téhle „hře s GPSkou“ přečetla článek a řekla si, že to vyzkouším. Svou první kešku jsem našla na vyhlídce nad Roztoky u Křivoklátu. To člověk asi nikdy nezapomene. Od té doby jsem nalezla dalších asi devět tisíc podobných krabiček. Nejvíce mi v mysli utkvěla asi první evropská keška v historii, která se nachází poblíž Dublinu.

Zdroj: Geokoloběžky

Mimo to patří mezi mé největší koníčky hlavně cestování, háčkování a sledování španělské ligy ve fotbale, kde hodně fandím týmu FC Barcelona.

Zdroj: Deník / Jan Brabec