Předchozí
1 z 8
Další

Martin Tvarůžek: Až skončím s hokejbalem, chci svůj čas a energii věnovat dcerám

Za svoji hokejbalovou kariéru se stal třikrát mistrem republiky a s hokejkou v ruce strávil více než polovinu života, stále aktivní útočník Martin Tvarůžek ovšem začínal s fotbalem. „Původně, ještě v přípravce jsem byl brankář, což mi paradoxně šlo. Jednou v hale mě ale vyzkoušeli na postu útočníka. Nejsem žádný rychlík a nikdy jsem nebyl, sedí mi víc vytrvalost. V hale to nebylo špatné, ale na velkém hřišti už mi to moc nešlo. Fotbal mě pak úplně přestal bavit a tak jsem skončil,“ vzpomíná na své fotbalové začátky.

Martin Tvarůžek.Zdroj: archiv Martina Tvarůžka

Vzhledem k tomu, že odmalička sledoval hokej, ve kterém tehdy naše reprezentace sklízela jeden úspěch za druhým, říkal si, že to také zkusí. „Brácha hrál na Kladně také hokej v mládežnických kategoriích s hvězdami jako Voráček, Frolík, Tlustý nebo Pavelec. Já se na ně jezdil dívat, byl jsem s nimi i na dovolených, a tak jsem se ve třinácti rozhodl hrát hokej, ale kluci byli úplně někde jinde. S hokejkou to šlo, ale na bruslích jsem byl spíš srandovní. Pak jsem zkoušel tenis, který jsem hrál chvilku i závodně a rekreačně ho hraji dodnes. Vzhledem k tomu, že jsme si už od mala s kluky na sídlišti hráli s hokejkami, nakonec zvítězil hokejbal.“

Martin Tvarůžek.Zdroj: archiv Martina Tvarůžka

Martin Tvarůžek byl u zrodu prvního mládežnického hokejbalového týmu rakovnického HBC a již ve starším dorostu nastupovat také za A-tým. „Ještě si pamatuji, když jsme začínali s napuštěnými tenisáky, to ještě nebyly plastové míčky. Dva roky jsem hrál v Rakovníku, pak jsem hrál za dorost pražských Ďáblů, poté juniorskou extraligu na Kladně, kde jsem byl nejmladší. Když jsem pak hrál v Habešovně, nastupoval jsem i v mládežnických reprezentacích a nakoukl tak do většího hokejbalu. S osmnáctkou jsem se stal mistrem Evropy a s dvacítkou jsme vybojovali bronz. Byly to krásné zážitky a spousta kluků jsou dnes legendami hokejbalu.“

Martin Tvarůžek.Zdroj: Deník / Josef Rod

Za Habešovnu nastupoval v době, kdy postoupila z národní ligy a tým vedl tehdy Jiří Tyburec. „Tenkrát s námi ještě hrávali Tomáš Plekanec nebo Jarda Kalla. Hrával jsem tam ještě s mým dlouholetým spoluhráčem Honzou Pospíšilem a dva roky jsme hráli o udržení. Lidsky jsem si ale nesedl s trenérem a tak jsem odešel hrát za KOVO, kde se hrálo také o udržení. Říkali mi tehdy barážový specialista. Pak si mě vybralo Kladno, které vedl mistr světa z Vídně Drahomír Kadlec. Začali jsme také bídně, až si ze mě dělali srandu, že se prohrává kvůli mně. Hráči zde ale byli dobří, nakonec si to sedlo a začali jsme vyhrávat. Postoupili jsme až do finále extraligy právě s Habešovnou, na které nikdy nezapomenu. Kladenské finálové duely sledovaly kvanta lidí, a i když jsme nakonec rozhodující duel, ve kterém jsem pro zranění nehrál, prohráli na nájezdy, nakoplo nás to k dalším úspěchům,“ popisuje cestu vzhůru.

Martin Tvarůžek.Zdroj: Deník / Josef Rod

S tehdejším HBC KEB Kladno vybojoval Martin Tvarůžek tři mistrovské tituly. „Během mého působení na Kladně jsem měl ale spoustu zranění. Jednou jsem si vykloubil rameno, pak mi zase operovali koleno a pořád jsem se pral o místo. Když jsem měl z osobního hlediska nejlepší sezonu a vypadalo to, že bych si mohl konečně zahrát dobře play off, z kraje března jsem měl akutní slepák a nemohl jsem celé jaro trénovat a hrát. Tak jsem si řekl, že už to zabalím, že to nemám zapotřebí a vrátil jsem se do Rakovníka,“ vysvětluje svůj návrat do mateřského klubu.

Martin Tvarůžek.Zdroj: Deník / Josef Rod

V rakovnickém hokejbalovém klubu působí až doteď a nakoukl s ním i do nejvyšší soutěže v republice. „Už jsem ani neměl ambice, hrát někde jinde, protože od patnácti let jsem pořád dojížděl. S Rakovníkem se nám v regionu dařilo. Nejprve jsme hráli finále se Spectrem, které jsme prohráli až v pátém duelu. V následující sezoně už jsme ve finále porazili Kelty a vyhráli soutěž, ale ještě jsme nepostupovali. Pak jsme porazili ve finále Jungle a už jsme si řekli, že postup budeme akceptovat. Po skvělé jízdě v první lize jsme si zahráli i tři sezony extraligu. V té době se nám dařilo a šlo to samo. Všichni ale stárneme a další kluci v nejlepších letech jako je teď Milan Sýkora nejsou. Kluci z dorostu jsou šikovní, ale je jim patnáct, šestnáct let… A tak jsme po třetí sezoně sestoupili.“

Martin Tvarůžek.Zdroj: Deník / Josef Rod

V době, kdy Rakovník hrával extraligu, se Martin Tvarůžek dvě sezony staral o chod A-týmu a také vedl tréninky, trénování ho ovšem neláká. „Na extraligu vzpomínám v dobrém. I když jsme spíš prohrávali, byly zápasy jako v Plzni, se Sudoměřicemi či s Mostem, které mi utkvěly v paměti. Ale za těch pár sezon jsem strašně zešedivěl. Pořád jsem kluky přemlouval k zápasům i tréninkům, což v ostatních klubech neexistuje. Trénováním jsem si prošel a už mě neláká. Chtěl bych věnovat svůj čas hlavně svým dcerám a předat jim nějaké zkušenosti a až jednou skončím s hokejbalem, pořád jsou sporty, které mohu dělat na rekreační úrovni. Rád si zaběhám, zahraji si tenis a jsem pro každou srandu.“

Martin Tvarůžek.Zdroj: Deník / Josef Rod

V současnosti Martin Tvarůžek už sedm let podniká, po studiu na vysoké školy v Ústí nad Labem byl ovšem sportovním editorem. „Dostal jsem se přes moji sestřenku do deníku Sport, kdy se rozjížděl také iSport.cz. Vzpomínám si, že tehdy zrovna spadlo letadlo s našimi hokejisty a tato zpráva mě velmi zasáhla. Pak ovšem zemřel můj táta, který budoval firmu Aquatop od roku 91, tak jsem to po něm přezval, aby se firma udržela. Už kvůli němu. Ale nikdy jsem neuvažoval, že bych ji po něm vedl. Vůbec jsem tomu nerozuměl, navíc hned od začátku jsem musel řešit spoustu problémů. Nakonec jsme je společně s rodinou překonali a firma se pro mě stala citovou záležitostí a otázkou osobní cti,“ dodává Martin Tvarůžek.

Martin Tvarůžek.Zdroj: archiv Martina Tvarůžka