Mrázka infarkt nepoložil. Už se těší, jak bude radit za klandrem

Škoda, Miloslavu Mrázkovi bylo 15. března teprve šedesát. Kulatiny tradičně slavil v den, kdy se narodili také ještě mnohem slavnější sportovci, a to Jaromír Jágr a Kateřina Neumannová. Jenže i rodák z Rynholce toho v kariéře stihl hodně. Právě v Rynholci kopal až do dorostu, když si ho všimli v SK Kladno. Nebylo to daleko, a tak vytáhlý borec s výbornou hlavičkou i kopací technikou a přehledem souhlasil. U trenéra Fouse začal nasávat velký fotbal. Vždyť Kladno v té době kopalo druhou ligu. A protože tehdejší povinnost klubů zněla, že musí stavět i dorostence, chodil hrát i s áčkem.

Zdroj: Jiří Duchoň

Tehdy se ale ještě chodilo na vojnu a Miloslav Mrázek rukoval do Strakovic. Půdruhého roku mu vojáci umožnili kopat v tehdy silném Fezku Strakonice, na konci vojny mu ale nové řády hru v civilním mužstvu zakázaly. I tak se mohl v roce 1981 vrátit do Kladna, ale neudělal to. „Byl jsem blbec, je to škoda. Šel jsem do Strašecí, což nebylo špatné, ale mrzí mě, že jsem si nevyzkoušel, zda bych na vyšší ligu měl,“ mrzí ho po letech.

Zdroj: Jiří Duchoň

Ve Strašecí se v té době hrál jen spodek okresního přeboru, fotbal tady neměl na růžích ustláno. Naštěstí se povedla záchrana a klub začal postupně stoupat. Mrázek za vzestupem nevidí sebe, ale Zdeňka Kudelu. „Nebylo to ale jen o něm nebo o Mrázkovi. Začali přicházet šikovní kluci jako Láda Černý a další. Nicméně Zdeněk Kudela tomu dal nějaký glanc. Začal nás i trénovat, úroveň se zvedala. Tehdy jsme po zápasech vždycky pili na divizi, aniž bychom tušili, že se tam dostaneme. A dostali jsme se!“ těší ho velký úspěch.

Zdroj: Jiří Duchoň

To už Miloslav Mrázek stál na lavičce jako trenér. Měl výborný mančaft s tahounem v bráně Petrem Kutem. Zprvu ještě i hrál, do 43 let to zvládal i s trénováním v krajském přeboru. Když kopačky pověsil na hřebík (ne definitivně, pomáhal ještě do padesáti s dalšími ex-strašečáky u sousedů v Rudě), už jen bubáky koučoval, celkem deset roků! Někteří už mu říkali Ferguson, ale drtivá většina dál Pindo. Tahle přezdívka se k dvoumetrovému chlapovi moc nehodí, jenže ji zdědil po tátovi a s tím se dá dělat tak leda nic.

Zdroj: Jiří Duchoň

Když má jmenovat borce, na které ze strašecké postupové éry vzpomíná rád, na prvním místě tasí bez přemýšlení brankáře Petra Kuta. „Skvělý gólman i parťák. A řeknu ještě Petra Duchoně. Šanci jsem mu dal už v šestnácti a on se náramně vykopal. Stal se klíčovou postavou a dodnes hraje výborně za SK Rakovník,“ chválí Mrázek s dovětkem, že by musel jmenovat ještě dalších sedm osm hráčů, kteří kostru bubákovského mančaftu tehdy tvořili.

Zdroj: Miroslava Hejduková

S Novým Strašecím a Rynholcem spojil Miloslav Mrázek rovněž svou profesní kariéru. Fáral pod zemí v Českých lupkových závodech. Nijak tuhle těžkou dřinu nepřeceňuje, jen nad tím mávne rukou. „Člověk si zvykne.“

Zdroj: Jiří Duchoň

Na fotbal mu ale čas zbyl vždycky, přivedl k němu i svoje syny. Ze dvou manželství má hned tři. Dva starší dodnes patří k tahounům Nového Strašecí, Lukáš (šikovný) i Honza (důrazný). Za Strašecí kopal i nejmladší David (rychlý). Všechny Miloslav Mrázek trénoval, ale mluvit se mu nechce. „Mít svoje kluky v týmu nedělá vždycky dobrotu, lidi to často otočí proti vám. Ale jsem rád, že se dali na fotbal,“ neskrývá.

Zdroj: Jiří Duchoň

Dva ze synů chvíli vedl také v Tuchlovicích. V roce 2016 totiž překročil zemský kámen – v tomto případě hranici mezi Rakovnickem a Kladenskem, a začal trénovat nedaleké Tuchlovice. Ty prahly po krajském přeboru a Mrázek je tam s kolegou Miroslavem Supáčkem skutečně dostali. „A já ten postup řadím stejně vysoko, jako když jsme se dostali se Strašecím do divize. Na tu sezonu vzpomínám hodně rád, i když na začátku to bylo časově složité. Vedl jsem Rynholec a nechtěl jsem tam odsud hned utéci. Takže jsem dělal obě mužstva a byl dennodenně na trávníku,“ vzpomíná.

Zdroj: Jiří Duchoň

Trénoval pak ještě ve Mšeci, laso mu házeli z Tatranu Rakovník i od dorostu SK Rakovník. Tam už nešel a loni v prosinci mu zdraví asi vystavilo definitivní trenérskou stopku. Na to nedělní zprvu klidné dopoledne nezapomene. „Vzalo mě to kolem půl jedenácté dopoledne a naštěstí je záchranka ve Strašecí blízko našeho baráku. Doktoři říkali, že v mém případě šlo o rychlost, takže jsem měl štěstí. Teď už se cítím dobře, nicméně jizva na srdci zůstala, a když se překloním, mám problémy s dechem. Do toho ještě přišel koronavirus a člověk po infarktu se musí bát vystrčit nos z domu. Přesto se strašně těším na fotbaly. Klobásu už si nedám, tu mi doktoři zakázali, ale za klandr se postavím a budu ostatním radit, jak se to má hrát,“ dodal se smíchem Miloslav Mrázek.

Zdroj: archiv Deníku