Ondřej Košulič: Tetování jsem měl v hlavě už od začátku

Po základní škole ovšem nešel na žádnou uměleckou školu, ale na automechanika. „Když jsem si v deváté třídě vybíral obor, padla volba na automechanika, aniž bych o tom nějak dlouze přemýšlel. Následně jsem pracoval jako mechanik v Anexii, ale po třech letech jsem podal výpověď a odcestoval do Anglie. Nechtěl jsem být jen řadový pracovník.“

Zdroj: Deník / Josef Rod

V Anglii strávil celkem rok a půl „Už tehdy jsem o tetování uvažoval. Byla tam holčina, která měla spoustu tetování. Já něco nakreslil, jí se to líbilo a ona hned, ať si koupím strojek. Hrozně mě tehdy přemlouvala, ale já jsem se na to ještě necítil, a tak z toho sešlo. Trošku mě to mrzí, protože kdybych začal v jednadvaceti, byl bych teď asi jinde, ale zase bych neviděl ty krásné země, které jsem projel a neprožil to, co jsem prožil,“ říká.

Zdroj: Deník / Josef Rod

Ondra vedle Anglie procestoval také Kypr, Floridu či Island. „Začal jsem v kuchyni, jako spousta dalších a naučil se jazyk. Číšníka jsem dělal na dvě etapy i na Islandu, pak jsem dělal obsluhu benzínky. Bylo to zajímavé, ale už jsem začínal tetovat a říkal jsem si, že abych se nějak rozvinul, musím zpět do Čech. Každopádně tetovat na Islandu byla velmi zajímavá zkušenost,“ usmívá se.

Zdroj: Deník / Josef Rod

K tetování v Česku se dostal Ondra oklikou. V době mezi cestami jezdil po různých kurzech maleb, později si koupil pistoli na airbrush. „Když jsem si koupil set na tetování tak první, koho jsem tetoval, byl můj otec. Tetoval jsem piráta jménem Davy Jones z Pirátů z Karibiku, který obsáhl celá záda. Dělali jsme to na dvě sezení – dohromady jsme to dělali asi osm hodin. Vzal jsem si velké sousto, ale dodnes jsem na tu kérku hrdý. Když ji vidím, říkám si, vypadá to dobře,“ vrací se zpět.

Zdroj: Deník / Josef Rod

Byl to právě otec, který v tetování velmi podporoval. „Díky němu se to hodně rozvinulo. Začínal jsem na Pražské, kde byly prostory menší, byl jsem tam ještě s masérem. Pak mě oslovila Verča Pleierová, zda bych do toho nešel s ní. Dlouho jsme hledali prostor a nakonec to vyšlo v Poštovní ulici. Je to tu super, větší, hezčí,“ pochvaluje si Ondra, který se tetováním živí dva roky. „Snažím se v něm zdokonalovat na maximum, zjišťuji si nové informace a vyptávám se profi tatérů, abych se posunul zase dál,“ ujišťuje.

Zdroj: Deník / Josef Rod

Ondra už se zúčastnil i několika Tattoo konvencí. „Byl jsem třeba v Pardubicích či v Brně, ale jen jak se říká na kukačku. Na žádné soutěži jsem ještě nebyl. Když jsem se bavil s tatérem, co mě tetuje, říkal mi, abych to určitě zkusil, že je to dobrá zkušenost. Samozřejmě bych nečekal nějakou cenu, tatéři jsou tam úplně někde jinde. Ale mám to v plánu a určitě bych to chtěl někdy zkusit,“ přemýšlí Ondra, kterého baví co se motivů týče neotraditional, realistika i abstrakt.

Zdroj: Deník / Josef Rod

Dalšími jeho zájmy je například fotbal, se kterým Ondra začínal už v šesti letech. „Do loňského roku jsem hrával fotbal za Lužnou, dříve také v Janově či Mutějovicích. Dále jezdím na motorce, ale v tetování se chci rozvíjet, jak to jen jde. V hlavě jsem to měl od začátku, ale dospěl jsem k tomu až později,“ říká Ondra, který po večerech rád maluje různé návrhy i obrazy. „To mě fakt baví,“ dodává.

Zdroj: Deník / Josef Rod