Jiří Jupa: Jeho závodnický talent ocenil i Jackie Stewart

Výborným závodníkem 70. let byl už Jirkův táta. Synka nejdřív motory nebraly, ale motorka ho nakonec chytila i proto, že začal vyhrávat. Talent byl rychle rozpoznatelný, a když skončil třetí v MČR a měl jít do reprezentace a armádního klubu Dukla, kde by dostával zadarmo japonské motorky a válčil se skvělými borci Petrem Kuchařem, či Kovářem, přišlo první rozčarování. „Tátovi řekli, že jestli tam chci, musí vstoupit do strany. Omluvil se mi, že tohle udělat nemůže, hlavně kvůli své rodině. Bylo mi šestnáct a samozřejmě jsem to v tomhle věku nechápal. Zhroutil se mi svět,“ vypráví o začátcích kariéry.

Zdroj: archiv J. Jupy

Táta se nevzdal, rok počkali a pak Jirkovi postavil závodní škodovku sto třicítku. Začali s ní jezdit závody do vrchu a Jupu najednou auto začalo bavit ještě víc než motorky. Důvod byl nečekaný: bláto. „Já byl od malinka na čistotu trochu ujetej a v autě bylo čisto,“ usmívá se Jupa a jeho slova potvrzuje téměř dokonalý pořádek v jeho družecké autodílně. V kopcích se Jupovi dařilo. Jeho výhrám se ze začátku všichni divili, pak už ne. Bylo jasné, že jde o závodnický talent a přešel do dalších podniků. Ve formuli Škoda vyhrál titul na okruzích i do vrchu a stal se historicky nejmladším mistrem republiky. Primát vzal o rok slavnému Jiřímu Mičánkovi a právě on ho angažoval do formule 3, kde se opět stal mistrem republiky a v evropském šampionátu skončil druhý. „Po triumfu ve formuli 3 jsem si myslel, že se mi otevře svět, že už všechno nebude muset platit táta a že si mě někdo vybere do stáje. Vždyť mě s Tomášem Engem vyhlásili talentem roku 1994 a Jiří Mičánek v televizním rozhovoru prohlásil, že Jupa by mohl v budoucnu jezdit formuli 1. Ale přišlo druhé zklamání. Nikdo mě nikam nevybral, došly peníze a my museli v půlce sezony v seriálu mistrovství Evropy skončit. Bylo to pro mě ještě větší zklamání než tehdy v motorkách, normálně jsem brečel,“ vybavuje si nepříjemné momenty.

Zdroj: archiv J. Jupy

Přes velké zklamání Jupa u rychlých aut zůstal a pomohla trochu náhoda. V roce 1997 se seznámil s Němcem Josefem Křenkem, což je původně Čech, ale z rodiny emigrantů. Dnes už vlastní známou stáj Křenek Motorsport, ale tehdy začínal a Jupovi navrhl, že by ho přihlásil do seriálu Škoda Pick-Up Cup, kde jezdili talentovaní borci jako Kvaizar nebo Kopecký, dnes už roky uznávaná česká rallyová špička. „Postavil mi auto s tím, že mu ho budu splácet, čtyřiceti tisíc za jeden podnik. Jenže já vyhrál první závod a vyhrál jsem i druhý. Pepovy dosud neznámé stáje si rázem všimli noví zákazníci, měl kšefty a nabídl mi, že mu nemusím splácet nic a naopak mu budu testovat auta. Já tehdy vyhrát už všechny zbylé závody a skončil o tři body druhý v celém seriálu. S Pepou jsme v kontaktu dodnes a kamarádíme se,“ vzpomíná na pro kariéru i život důležité setkání s Josefem Křenkem.

Zdroj: archiv J. Jupy

Jupa v dalších letech závodil zejména v prestižním českém poháru Škoda Octavia Cup propagujícím tehdy novou značku boleslavské automobilky. I proto byl seriál hodně sledován a Jupa v něm válel. Už ve slavné stáji Bohemia Racing team, která ho najala jako jezdce a Křenka jako inženýra. Opět tak válčili společně a skvěle – Jupa dojel v seriálu druhý. „Beru to dodnes jako smůlu, bylo to o jediný bod. Za jeden víkend se jich s bonusy dalo získat až sto dvacet, proto mě to mrzí. Já vyhrál poslední jízdu, davy lidí mi gratulovaly k triumfu a najednou někdo prohlásil, že to je blbě spočítané a že jsem druhý,“ směje se už dneska a také tehdy vše rozdýchal dobře – pomohlo mu narození druhého syna Kuby. V Bohemia Racing se poprvé jako závodník měl dobře i co se týče financí. „Konečně jsem nic neplatil, naopak sám občas dostal nějakou korunu. Soutěž byla navíc mediálně známá, psalo se o ní,“ vzpomíná.

Zdroj: archiv J. Jupy

Jiří Jupa závodí dodnes, na okruzích ho můžete potkávat pomalu každý víkend. Občas někomu otestuje jeho nového čtyřkolého miláčka, ale vyzkoušet si vedle něj můžete třeba i zážitkovou jízdu ve speciálu. Využívají to bohatí lidí, ale třeba i umělci. Speciální vzpomínku má na zpěváka skupiny Kabát Josefa Vojtka. Ten první dvě kola zážitkové jízdy mlčel a Jupa získal dojem, že ho to nebaví. A tak šlápl na plyn. „Nevím jsem boxové zdi bouchl zrcátko, to někdy děláme. On se strašně lekl a řval, že nás chci zabít. Nakonec jsme se tomu zasmáli a on hned do kamer povídal, že jsem blázen a že mi to jednou vrátí. Povedlo se mu to na koncertě v Plzni, kam mě pozval. V zákulisí měl s bubeníkem Hurvajsem lehce opili a najednou slyším, jak mě Vojtek zve na podium, že prý lidem představí toho magora, co ho vozil v Brně. Polil mě neskutečný pot a hrůza, ale nějak jsem to zvládl a nakonec jsem se na pivu dobře pobavili,“ vzpomíná na setkání s Kalamity Jane a Burlaky od řeky Volhy.

Zdroj: Deník / Rudolf Muzika

V rámci testování se Jiří Jupa dostal i ke splnění dalšího snu, jezdí závody se slavným americkým bourákem Corvette. Opět ho k tomu přivedla náhoda a opět bere nečekané úspěchy. Majitel nové stáje Lukáš Karhan (Luka Motorsport), který dříve dělal u Josefa Křenka automechanika a s Jupou se znají, nabídl družeckému jezdci, zda by mu jeho Corvettu neprojel. „Je to tank, který buď miluješ, nebo nenávidíš. Já si do toho sedl a mít na stará kolena pod zadkem 650 koní, to si rázem připadáte mladší. Mně to sedlo, zajel jsem skvělé časy, a protože ze zážitkových jízd zbyly nějaké koruny, zkusili jsme závody sportovních speciálů. I když jsme sami speciál neměli, protože to má značky, dálniční známku a jenom sportovní podvozek. Říkám Lukášovi, že se zbláznil, když chce závodit proti novému Porsche GT3 nebo Lamborghini Galardo, to jsou auta za deset patnáct milionů. Jenže já s Corvettou z roku 2006, která je o tři sta kilo těžší, vyhrál! Tak se tím teď bavíme. Lidí, kteří si takové auto dneska koupí, není tak málo, a já je tím učím jezdit,“ vypráví a těší se na příští sezonu, kdy by s jedním partnerem měl už ve speciálu Corvetty jet seriál okruhových závodů po celé Evropě.

Zdroj: archiv J. Jupy

K automobilovému sportu patří i nebezpečí, ale Jiří Jupa se nebojí. A potvrzuje, že dobrý jezdec strach mít prostě nesmí. On ho má víc na normální silnici. „Při závodě je sice na startu pětadvacet vlčáků, ale bojíš se víc o auto, abys ho nezničil. Sám jsi perfektně upoutaný, sedíš v pevném rámu, nehořlavé věci na sobě, v každé zatáčce bezpečnostní zóny i sanitka. Ale když vidím bouračku na křižovatce, zamrazí mě a přestávám umět jet autem,“ přiznává. Největší bouračku měl na slavném závodě Ecce Homo, kdy mu v rychlosti 200 km/hod. bouchla guma a letěl vzduchem do lesa. „Jen jsem stihl vypínačem vše vyřadit, dal ruce z volantu a čekal. Střídaly se mi les, nebe, silnice, les, nebe, silnice. Přistál jsem na silnici, motor někde ve škarpě, ale když jsem se odpoutal, ztratil jsem vědomí, protože mě pasy přiškrtily. Pak už jsem se probudil v sanitce na kapačkách, ale vše dopadlo dobře. A Pepa Křenek mi hned za týden přihlásil do závodu pick-upů, abych neměl strach. Nakonec to byl jeden z mých nejlepších závodů kariéry, z posledního místa na startu jsem vyhrál. Tehdy tam byl v rámci nějaké promoakce formule 1 i legendární Jackie Stewart, který za mnou přišel, že to sledoval a že smeká svou slavnou skotskou čepici. Měl jsem husí kůži,“ vybavuje si setkání s někdejším mistrem světa, s nímž si imaginárně zazávodil ve slavném klipu písně Supreme také zpěvák Robbie Williams.

Zdroj: Deník / Rudolf Muzika

Pozor, Jiří Jupa není jen zdatným automobilovým jezdcem, ale také fotbalistou, hlavně střelcem. Několikrát vyhrál i střeleckou tabulku nižších soutěží. Hraje doma za Družec a nejvíc pro radost se svými kamarády, kteří v kariérách došli s merunou daleko. Marek Liška kopal druhou ligu za Kladno a Jan Suchopárek dokonce došel až do reprezentace a finále Eura 1996. Dnes se sejdou na pivku na hřišti a jdou si i zahrát. Marek s Honzou brání, Jiří útočí. „Pár gólů jsem dal, ale spíš za béčko a za starou gardu. Spíš bych řekl, že mám fotbal rád, než že ho umím. Ale ve staré gardě si to užíváme a letos útočíme na Kladensku na desátý titul, jehož bych se rád dočkal stejně jako Valentino Rossi svého desátého titulu mistra světa. A řekl jsem Suchopárkovi, že jestli ten desátý titul uděláme, chci dárkový koš a končím. A víc se budu věnovat pink pongu, s tím jsme začali také. A dokonce nás prý Paras přihlásí do nějaké nejnižší soutěže,“ uzavřel borec,“ u něhož opravuje auta celý Družec a okolí. Po přečtení předešlých stránek se nelze divit.

Zdroj: Deník / Rudolf Muzika