Předchozí
1 z 6
Další

Tatérka Veronika Pleierová: Vždycky jsem chtěla dělat něco kreativního

Veroniku Pleierovou vždycky fascinovalo tetování. „Už v patnácti letech jsem chtěla první tetování, ale maminka to tehdy nedovolila. Tak jsem to sledovala zpovzdálí. Poté se začala tetovat moje kamarádka od hodně dobrých umělců v Praze a jednou mi řekla: Veru, ty musíš začít tetovat. Zopakovala mi to ještě mnohokrát, a tak jsem o tom začala přemýšlet. Ze začátku jsem se ale bála, říkala jsem si, že to není pro mě, že člověku akorát zkazím kůži. Tetování se nedá vrátit nebo vygumovat jako tužka na papíře.“

Veronika Pleierová.Zdroj: Deník / Josef Rod

Pak jednou s kamarádkou navštívily Tattoo Convention v Praze a Veronika nahlédla pod pokličku tatérského řemesla. „Začala jsem sledovat práci tatérů po celém světě, chtěla jsem tetovat, ale neměla jsem peníze na strojky. Tak jsem si alespoň pořídila tablet a program na kreslení, abych si ujasnila, co bych chtěla dělat. Baví mě tatéři, kteří mají svoji vlastní tvorbu a stejně jsem to chtěla mít i já a začala jsem na tabletu kreslit,“ vrací se zpět Veronika.

Veronika Pleierová.Zdroj: Deník / Josef Rod

Později si našetřila peníze a přihlásila se na kurz tetování. „Když jsem kurz navštěvovala, byl příhodný čas letních dovolených. Předtím byl ještě kurz na kosmetičku, který tomu předcházel. Po kurzu jsem kontaktovala Ondru Košuliče a zeptala se, zda by mu nevadilo, kdybych se s ním jeden den v týdnu dělila o prostor. On se o něj dělil už s masérem a tak mi řekl, že by šel do něčeho se mnou. Na podzim jsme začali hledat prostory, až jsme je našli v Poštovní ulici. Nakoupila jsem si vybavení a začalo se to pomalu rozjíždět.“

Veronika Pleierová.Zdroj: Deník / Josef Rod

Po několika měsících tedy Veronika zrealizovala svoje úvahy a zákazníci jí přibývají. Proto přemýšlí, že by se tetováním jednou i živila. „Zatím mám plán, že do konce roku zůstanu ve Valeu, kde dělám asistentku ředitele a pak se uvidí. Pokud se mi klientela zvětší natolik, že bych z tetování mohla být moje hlavní práce, určitě bych se tomu nebránila. Předtím než jsem začala tetovat, jsem o tetování tři, čtyři roky přemýšlela a musím říci, že mě to hodně baví a našla jsem se v tom,“ potvrzuje.

Veronika Pleierová.Zdroj: Deník / Josef Rod

Sklony ke kreativitě má Veronika již od dětství. „Vždycky jsem chtěla dělat něco kreativního. Táta mě od malička vozil po galeriích. Hodně jsem kreslila, malovala, vyráběla – pořád jsem něco vytvářela. A snažím se hodně malovat doteď, protože je to hodně důležité pro tetování. Je dobré, když má člověk vykreslenou ruku, malování také pomáhá tvorbě vlastních návrhů. Jsem ráda, že tetování se stalo fenoménem poslední doby, lidé o něj mají zájem, což je moc fajn,“ usmívá se Veronika, která má nejraději surrealismus a dekadenci.

Veronika Pleierová.Zdroj: Deník / Josef Rod

Jejím hlavním zaměstnáním je ovšem práce asistentky ředitele ve Valeu, která ji rovněž baví. „Spousta lidí si myslí, že asistentka je jen slečna v kostýmku, co dělá kafíčko, hrabe se jen v papírech, šanonech a podobně. Moje práce je ale z velké části i tvořivá, protože současně dělám i do interní komunikace ve firmě, na podzim jsem organizovala Grand opening, dělala jsem i další akce. Dále píšu úvodní slovo do našeho měsíčníku, dělám uzávěrky docházky, absolvuji různé přednášky, meetingy a podobně. Rozhodně to není monotónní práce, za což jsem ráda.“

Veronika Pleierová.Zdroj: Deník / Josef Rod

Pokud není ve Valeu, dělá Veronika různé návrhy či obrazy, nyní připravuje třeba malované tašky na prodej, navíc tetuje, takže na další zájmy jí už moc času nezbývá. „Dříve jsem chodila do dramaťáku, léta jsem zpívala v pěveckém sboru, hrávala jsem na kytaru, ale tu už jsem rok nedržela v ruce. Ale asi mi to tak stačí a vyhovuje. Nemám pocit, že by mi něco chybělo. Ještě bych chtěla šít a naučit se pracovat se sklem nebo stříbrem, dělat z nich malé šperky, ale na to bude v budoucnu ještě čas,“ dodává.

Veronika Pleierová.Zdroj: Deník / Josef Rod