Vždycky se mi líbila první republika, říká muzejnice Mirka Hoblíková

Muzeum v Lánech se intenzivně zabývá prvním československým prezidentem, kterého má také ve svém názvu, a jeho dobou, což Mirce Hoblíkové vyhovovalo. „První republika je období, které mě baví a líbí se mi, už jako holka jsem sledovala filmy pro pamětníky, takže se mi tam docela líbilo. Akorát z provádění jsem měla ze začátku trému, vždycky jsem se bála mluvit před více lidmi. Tam mi ovšem nic jiného nezbývalo, musela jsem se naučit text, co je v dané expozici a samozřejmě reagovat na všetečnější otázky návštěvníků. Tak jsem se musela otrkat,“ říká Mirka Hoblíková.

Zdroj: Deník / Michal Bílek

Po čtyřech letech se přesunula do novostrašecké pobočky, kde působí dodnes. „Mojí náplní práce kromě provádění je dokumentování, takže zapisuji nové přírůstky, sbírky, fotografie a všechno, co nám lidé do muzea přinesou. Musím to zapsat jednak do přírůstkových knih, ale i do počítače. Z karet se dělá ještě několik kopií kvůli záloze. Kromě toho mám ještě na starosti prodej drobných upomínkových předmětů. Prodáváme jak zboží v komisi, tak i naše. V neposlední řadě dělám pro seniory také přednášky týkající se první republiky a připravuji si další,“ popisuje náplň svojí práce Mirka Hoblíková.

Zdroj: Deník / Michal Bílek

V rámci své práce se musí neustále vzdělávat. „Jezdíme na školení průvodců do Prahy. Měli jsme také školení od Evropské unie, jak provádět a jak se chovat k různým skupinám, třeba i k agresivním lidem. Před nějakým časem jsme měli přednášku, jak přistupovat k hendikepovaným lidem, což bylo velmi zajímavé. Měli jsme možnost se s nimi sejít a z jejich pozice vědět, co se jim nelíbí, co potřebují a jak se k nim máme chovat. Jinak musí člověk přistupovat k lidem na vozíčku, ke slepým a podobně,“ vysvětluje Mirka Hoblíková.

Zdroj: Deník / Michal Bílek

Již od mládí ráda komunikovala s lidmi. Když pracovala jako zástupkyně vedoucí prodejny, tak i nyní v novostrašeckém muzeu. „To je to, co mě na mé práci baví vůbec nejvíc. Komunikace s lidmi mě opravdu naplňuje. Velice mě ale baví i sbírková činnost. Nedávno jsme dostali pozůstalost po jedné paní a jedná se o krásné klobouky, šaty, slunečníky a další věci z první republiky. Mým úkolem bude tento velký celek zapsat do sbírek,“ říká.

Zdroj: Deník / Michal Bílek

První republika ji učarovala natolik, že si na sebe čas od času vezme i dobový kostým. „Vloni jsem si ho vyzkoušela na Muzejní noci a ještě když jsem působila v Lánech, měli jsme tam Prvorepublikové kavárny. Poprvé byla na téma Jedové chýše, poté na varieté, nebo podle filmu Anděl s ďáblem v těle. Takže jsme se navlékli do kostýmů a zahráli si na ženy a muže první republiky. Úžasné bylo, že když opadla úvodní nervozita, zapojovali se i návštěvníci, kteří nejenže přišli dobově oblečení, ale také si s námi zatancovali, nebo si zahráli. Bylo to jako divadelní představení,“ usmívá se.

Zdroj: Deník / Michal Bílek

Mirka Hoblíková pochází z Olešné, kde prožila svoje dětství, poté se přivdala do Rakovníka. „S manželem rádi jezdíme na zahrádku, na výlety, hlavně po vlastech českých. Navštěvujeme především hrady, zámky i muzea. Občas u sebe pozoruji nemoc z povolání. Koukám například, jaké mají vitríny, jestli mají lepší vybavení než my, jak to mají nasvícené a zda to mají čitelné,“ dodává.

Zdroj: Deník / Michal Bílek