K novinám jsem přičichl už v dětství. Rád jsem si listoval a vystřihoval články ze Svobodného slova, které odebírali rodiče před listopadem 1989 i po něm. U příbuzných jsem se dostal poprvé k Rovnosti a u dědy ke Slovácku. Tištěné noviny mě neopustily ani ve škole, tak jsem si je vybral i jako téma pro diplomku.
Ještě teď si vzpomenu na přijímací pohovor někdy v březnu 2006, po němž na mě čekal ještě diktát na y/i a s/z. Od té doby se hodně změnilo, ale přibližování nových informací našim čtenářům zůstalo. V posledních letech se snažím nabídnout zajímavé a důležité zprávy nejen z Hodonínska, ale i z Kyjovska a Veselska.
Závod byl pěkný, jen jsem stupňoval tempo. To byla slova, na které si pamatuju, když jsem poprvé v životě lámanou angličtinou vyzpovídal ve Vnorovech afrického běžce, sympatického Keňana Jonathana Koilegeie. Zajímavé bylo množství rozhovorů včetně toho s Milošem Zemanem ve Strážnici, o jeho koníčku – sci-fi.
Rád píšu o tom, co si můžu vyzkoušet a zažít tak, jako tomu bylo například při reportáži z vrtu zemního plynu. Za pěkného slunečného počasí mě baví na různých akcích fotit. V klidu a pohodlí hodonínské redakce si užívám zejména přípravy témat z historie, komunální politiky, zdravotnictví či dopravy.
Nejlepší odpočinek je u pomyslného rodinného krbu se psem oddechujícím u nohou. Skvěle se cítím ale také ve vodě i nad ní, podobně i v lese na houbách či na výletě v přírodě nebo historickém jádru města. Samozřejmě nemůžu zapomenout na posezení u dobrého piva, z moravského ječmene a také z moravského pivovaru.