Čtenáři chodí za námi
Mé první angažmá v Deníku je spjato s Olomouckým dnem, kde jsem začala v roce 1998 pracovat jako krajánek a dodávala čerstvé zprávy z Přerovska. Po sloučení s týdeníkem Nové Přerovsko, který patřil a patří k nejprodávanějším titulům v regionu se spoustou čtenářů, příznivců a předplatitelů, jsem poprvé „přivoněla“ k práci v týdeníku. Je na rozdíl od kauz, kterým jsem se do té doby výhradně věnovala, jiná. Čtenáře máme denně před očima, někdy přijdou pochválit, jindy sdělí kritický názor. Týdeník s tak dlouholetou tradicí je výjimečný a lidé si ho vzali za svůj.
Zachycení emocí
V Deníku jsem se zpočátku věnovala hlavně krimi kauzám, ale také komunální politice a romské otázce. Ve městě se od roku 2007 téměř pravidelně každý rok konaly pochody radikálů, takže mě to donutilo proniknout i do problematiky extrémismu, což je specifický svět. Asi nejvíce vlastní jsou mi akční reportáže z terénu - při povodních, požárech nebo nehodách. Rozhovory se svědky, přímými účastníky, zachycení emocí.
Pochody radikálů jako zkouška ohněm
Nejsilnějším zážitkem pro mě byly ničivé povodně na Přerovsku - v Troubkách, ale i samotném Přerově. Příběhy lidí, kteří přišli o všechno. Zkouškou ohněm byl pochod radikálů v roce 2009, kdy proti sobě stálo 700 pravicových extrémistů a 700 policistů. V romských ghettech stály obrněné transportéry, v ulicích pochodovali těžkooděnci, vypukly pouliční boje, při kterých nám nad hlavami létaly zápalné láhve. Byla to asi nejvypjatější situace, kterou jsem za dobu svého působení v novinách zažila.
Od dopravy k romské otázce
Ráda píšu o zajímavých osobnostech, ale také neobvyklých kauzách, které jdou nad rámec regionu, a mají sílu měnit věci. Po sérii článků věnovaných „lazaretu hrůzy“ romského podnikatele Pavla Mirgy se daly věci do pochodu a podařilo se zastavit byznys s lidskou chudobou člověka, který svážel opuštěné nemocné lidi z léčeben pro dlouhodobě nemocné do své ubytovny. Přerov je plný silných témat, která na sebe upínají pozornost - v minulých letech to bylo třeba bourání romského ghetta ve Škodově ulici, pochody radikálů, demolice komuny, metanolová kauza, ničivé povodně, únik jedovatých látek z místní chemičky nebo i vtipné příběhy - třeba promenáda slona ke kašně na náměstí. Evergreenem je doprava a chybějící dálnice D1 Říkovice - Přerov.
Hudba je relax
K mým koníčkům patří zahrada, kde nejčastěji relaxuji. Zpívám také v přerovské blues-soulové kapele Mothers follow chairs.