Je to zřejmě krásný pocit, když člověk vidí, jak mu téměř pod rukama včely staví své dílo…

Proto je asi včelaření jedno z nejstarších řemesel. Vždyť už praotec Čech viděl z hory Říp zemi mlékem a strdím oplývající. Teď, jak se zdá, ale oplývá stále méně.

Včelaři stárnou a ubývají. Včelaření chce totiž trpělivost a čas a toho se nám dnes jaksi nedostává. Taky, a myslím si,že zbytečně, vznikl mezi lidmi ze včel strach. Z různých filmů jsme se dozvěděli, jak jsou nebezpečné a strach se kolikrát proměnil v paniku.

Ale oheň je také nebezpečný, i v autě můžeme lehce přijít o život. Nebezpečí se sníží, chce to jen správné zacházení a informace. Proto jsem s radostí sledovala, jak v klidu a s rozvahou zkušení i mladí včelaři pracovali se včelami. Byl v tom kus umu, moudrosti i pokory.

Včely, stejně tak jako my, jsou součástí přírody a obstarávají nám nejenom ten slaďoučký a zdravý med. Na to bychom si měli vzpomenout pokaždé, když si ho jdeme koupit ať už přímo ke včelaři, nebo do obchodu.

Někdy mi totiž připadá, že lidé by chtěli jíst vepřové, ale nechtějí, aby jim za barákem smrděl prasečák. Zrovna tak vyžadují vzorně posekané trávníky, ale nesmí jim pod okny vrčet sekačka.