Kolem se šíří vůně olámaných listů květáku. Čerstvé zelí se pěkně leskne, vedle něj svítí cibule. Občas některý z mužů něco vtipného prohodí. Lidé se zasmějí a vůbec jim nevadí, že čekají pořádně dlouhou frontu.
To by se v supermarketu nestalo. Tam zelenina takhle krásně nevoní. A když už, hned ji přerazí vůně pracího prášku kousek vedle nebo odér psích granulí. A taky je v tom umělém světle nějaká smutná.
Smutné jsou i prodavačky. O zboží vám toho moc neřeknou a málokterá prodává s úsměvem. Není se co divit. Pracují za takových podmínek, že by se skoro dalo říci, že jsou vykořisťované.
Rychle proto vybíráme potřebné zboží, rychle s ním do auta a honem pryč. Přece jen si ještě pamatujeme dobu, kdy nám prodavačka ukrojila do papíru za korunu droždí a namlela kafe. Ten〜hle výhodný způsob velkoprodeje je nám pořád nějak cizí .
Vždyť jsme do té sámošky nešli jen pro ty kvasnice, ale taky proto, abychom prohodili pár slov se známými a dozvěděli se, co je v okolí nového…⋌
