Kam ten svět dneska spěje?“ Ano, jsou i takoví, ale nemůžeme je všechny házet do jednoho pytle. Jsou i jiní. Ti, co sportují, čtou, chodí do kroužků, něco doma kutí, vytvářejí.

Ti jsou méně nápadní, protože se o nich málo mluví. Často o nich ví jen jejich nejbližší okolí. Mám velikou radost, když někoho takového potkám. Obdivuji, co ve svém mladém věku dovedou a jak mají v hlavě jasno o tom, co chtějí v životě dělat.

Z jejich slov poznávám, že o životě a o světě přemýšlí a nemají v hlavě jen počítačové hry a facebook. Často si říkám, co se stalo s těmi druhými, že jsou tak špatní? Vždyť jsme se všichni narodili jako neviňátka.

Děti napodobují už odmala své okolí a hlavně své rodiče. Kde jinde by si měly brát dobrý příklad? Mezi politiky? To snad raději ne!

To, jestli z našich dětí vyrostou dobří nebo špatní lidé, mají nejvíce ve svých rukou rodiče. I když je opět všechny nelze házet do jednoho pytle. Někdy se to zkrátka nepovede.

Ale přesto největší tíha zodpovědnosti leží právě na nich. To už jim zkrátka nikdo neodpáře.

Většina z nich si to dobře uvědomuje, proto mezi námi rostou děti, které něco dělají a umějí a to velké úsilí rodičům jednou vrátí.