Možná je to tím, že v pohádkách je všechno jasné a vyznají se v nich i malé děti. Na jedné straně je jasné zlo, na druhé je dobro. A to dobro vždy zvítězí nad zlem, které je po zásluze potrestáno. A na konci je svatba, nebo nějaký jiný happy and.

Jenže v životě to tak jednoduché není. Nejen, že svadba často nebývá happy and, ale taky že, sotva poznáme, co je zlé a co je dobré.
A když už to někdo odhalí, většinou nikdo nikoho po zásluze nepotrestá a dotyčnému zloduchovi to lehce projde. A existuje k tomu ještě přímá úměra. Čím je výše, tím mu toho prochází více.

Proto se tak rádi vracíme do pohádek. Na chvíli se odpoutáváme od reality a vcházíme do tohoto čistého světa.
V pohádkách je také laskavý humor, ten náš, český. Češi jsou také pohádkovou velmocí. Máme pohádek stále dost a přibývají další a další. Že by v tom byla také přímá úměra?

Také byste někdy chtěli, aby všechno dobře dopadlo, zlo bylo po zásluze potrestáno a žili jsme všichni šťastně až do smrti?
Bohužel ale dobře víme, že se to nestane, protože jsme už dospělí a na pohádky nevěříme.