Takoví lidé přijeli i do Krušovic. Mladí, ve středním věku, muži a dokonce i ženy. S velkým zájmem si nejprve vyslechli různé fígle od odborníků a nechali si poradit.

Pak s naprostým soustředěním roztočili pípy, aby předvedli to nejlepší. Do sklenic padal zlatavý mok…
Vládla mezi nimi zdravá rivalita.

Při těchto soutěžích si nejen všichni zúčastnění změřili své síly, ale také se sešli, vyměnili si své zkušenosti. A taky zažili ten pěkný pocit, že všichni společně patří k nějakému cechu a že něco umějí. To je, myslím, to nejdůležitější.

V Krušovicích bylo ještě důležité pivo. To k nám patří a nikdo nám ho neodpáře. Například podle průzkumu mezi zahraničními studenty bylo naše pivo nejlepší mezi světovými značkami.

Pivo zkrátka umíme. A ještě když se umí dobře načepovat a naservírovat… To je něco nejen pro naše chuťové buňky, ale i pastva pro oko.