Je zajímavé, jak demografická křivka téměř přesně odráží situaci ve společnosti. Podobně jako se poznají tučná a hubená léta podle letokruhů na kmeni stromu.

V sedmdesátých letech se tuším zvedly přídavky na děti, takže v některých rodinách se po letech narodily i třetí a další děti. Společnost zkrátka potřebovala lidi. A rodina je základ státu a děti jeho budoucnost. to nehlásali jen komunisté, ale říkal to už prezident Masaryk. Jenže v posledních více jak dvaceti letech na to ti u vesla jaksi zapomněli. Teď je dětí dost, díky Husákovi. Otevírají se nové školky, honem, honem.

Ale nechci být špatným prorokem. Tak za osm let budou děti opět nedostatkovým zbožím. To začnou totiž zakládat rodiny ti, co se narodili na začátku devadesátých let. A to porodnice doslova zely prázdnotou. Pamatuji si to. Ředitelé školek a všech škol až po střední rodičům děkovali, že své děti dali právě do jejich školy. Jistě, ve společnosti se stala obrovská změna a většina lidí měla jiné starosti, než zrovna rodit děti. Ale ani pak to nebylo zrovna moc slavné. Zachránil to zkrátka jen ten Husák. A slavné to není ani teď.

Lze předpokládat, že křivka se zase přece jen o něco zvedne. To až začnou zakládat rodinu děti Husákových dětí. Jedno řešení se tu nabízí. Podpořit mladé. Aby se ti, kteří si uvědomují, že narozením dítěte to nekončí a chtějí své děti hmotně alespoň přiměřeně zajistit a hlavně dát jim patřičné vzdělání, aby šli do dalšího nelehkého života jaksepatří připraveni, nebáli mít druhé a třeba i třetí dítě.

Aby se mladé ženy nebály odejít z dobrého místa na mateřskou s tím, že je s malými dětmi už nikdo nezaměstná. Protože založit rodinu a dobře vychovat děti dá stejnou práci, jako vybudovat kariéru. A pro společnost je to stejným přínosem.

Zní to jednoduše. Ale udělat to jednoduše nejde. Zkrátka, je to běh na dlouhou trať. Určitě se to nedá stihnout za jedno volební období. To se to dá jen naslibovat. Jenže pak přijdou jiní vyvolení a z principu zruší to, co ti první alespoň nakousli. Takže, co s tím?