Když jsem si v koupelně zařídil vše potřebné, oblékl jsem se a vydal se pít čaj, který mi mezitím manželka ochotně zalila. K čaji jsem jako každý den zakusoval chléb s máslem. Jen co jsem veškeré tekutiny a potraviny dostal do trávicí soustavy, vyrazil jsem do práce. Ráno mě nabral Jenda, jako každý den. Jenda byl zaměstnaný ve stejné firmě jako já. Celé dopoledne jsem zpracovával velmi složitý projekt. Když jsem se blížil ke konci, přišel šéf a vysvětlil mi, že takhle si to nepředstavoval. Vlastně spíš křičel. Jako každý den. A tak jsem celý projekt přepracoval.

Mezitím jsem si stihl doběhnout přes ulici pro oběd. Šel jsem do restaurace a objednal si guláš se šesti (knedlíky). Jako každý den. Odpoledne mě čekala kontrola projektu, na kterém dopoledne pracoval Jenda. Byla v něm spousta chyb. A tak jsem mu projekt vrátil a vysvětlil mu, co se mi nelíbí. Vstal a sdělil mi, že pro mě na zpáteční cestě nemá místo. Jako každý den. Když jsem v kanceláři konečně dodělal svou práci, vydal jsem se na autobusovou zastávku. Jako každý den.

V autobuse jsem pozdravil řidiče a sedl si na třetí sedačku vpravo směrem k oknu, jako každý den. Dojeli jsme do mé vesnice a já vystoupil. Ze zastávky jsem se vydal pěšky domů, jako každý den. Vyzvedl ze schránky noviny a lehl si na pohovku. Jako každý den. Dal jsem se do čtení. Syn se po chvíli vrátil domů. Poslal jsem ho, aby si napsal úkoly a umyl nádobí. Jen polohlasně konstatoval: „Jako každý den." Odešel ovšem bez dalších řečí a já tak byl spokojen. Když už v novinách nebyl žádný článek, který bych nepřečetl nebo který bych shledal důležitým, převalil jsem se na bok a usnul. Probudila mě až má žena, přišla totiž domů se slovy: „To snad není možné. Zase nic neděláš, jen spíš. Jako každý den!"

Šimon Povolný, 2. ročník GZW Rakovník