Přitom když jsem se šla se svým starším synem (už mu bylo pět, ale já byla doma s tím mladším) náhodou podívat do školky o den otevřených dveří, ředitelka se divila, proč už tam dávno není. Začal chodit hned druhý den a ředitelka mi děkovala, že jsem ho dala zrovna k nim. Zrovna tak děkovali na základní i střední škole.

Školky v polovině devadesátých let zely prázdnotou a porodnice jakbysmet. Ve té naší školce ubývala jedna třída za druhou, až tu zbyly jen dvě.

Teď se zase všude přidávají. Děti rodí generace maminek Husákových dětí a ty, co mateřství odložily. To akorát ukazuje, jaké výkyvy ve společnosti dělají změny a neuvážená rozhodnutí. V tu dobu se totiž zvedly přídavky na děti a tak se plno rodičů rozhodlo pro další dítě. Pak přišla revoluce.

Teď zase porodnost pomaloučku klesá. Takže, co bude se školkami, až v nich zase nebudou děti? Zruší se? A pak se zase v případě potřeby otevřou? Nebylo by rozumnější myslet do budoucnosti, trochu plánovat a podporovat mladé rodiny, aby se nebály mít děti?

Třeba by byla křivka porodnosti alespoň trochu vyrovnaná. Jenže takto plánovat, to v naší rychlé a dravé společnosti zřejmě nejde. Vždyť se to nedařilo ani komunistům A to plánovali na pět let nebo výhledově…