Státní statek v ranních hodinách přistavil autobus. Příchozí dostali mávátka a nasedli do autobusu.
I když to bylo povinné, rozhodně nejela celá ves nebo všichni zaměstnanci statku. Jestli byli nějak potrestáni, nebo zda se těm, co zůstali doma, odrazila neúčast v průvodu v kádrovém posudku, nevím.
Ti, co jeli, myslím, že první máj brali jako příjemný výlet do města. Odbyli si povinné jásání. V Rakovníku byl průvod velmi krátký. Tribuna stála Na Sekyře, totiž v Gottwaldových sadech.

Srdečný projev raději zazněl ještě před průvodem, protože po něm se lidé hned rozutekli za nákupy. O prvního máje bylo všude plno stánků, ve kterých se dalo sehnat zboží, které během roku vůbec nikde nebylo, nebo jen pod pultem. Zvlášť zásobeny byly i kamenné obchody. No, a kolem poledne se jelo společně domů, volný půlden před sebou.

Doma jste mohli v televizi zhlédnout rozjásaný průvod z Prahy či Moskvy, nebo východního Berlína. Anebo jít honem na zahradu, na pole.

Jednou jsme na 1. máje dokonce sázeli brambory. A nebyli jsme sami. Někteří už je měli dokonce v zemi. Ti totiž zůstali doma už od rána.

Je dobře, že už se tomu můžeme dnes jen smát a na prvomájový průvod si jen hrát. Ale škoda jen, že vzpomínky na naše rozjásané prvomájové průvody překryly pravý význam Svátku práce.