Denně čteme, slyšíme a vnímáme kolem sebe informace o tom, jak se mění skladba stromu života, jak kvapem ubývá počet dětí a jak kvapem přibývá počet stárnoucích lidí. Všichni, každý z nás (kdo se dožijí) jednou do skupiny seniorů budou patřit, bez výjimky. Z toho vyplývá celkem jednoduché řešení.

V Domově Na Zátiší žije 40 seniorů v prostorách, které jsou neskutečně malé, jídelnička 3 x 3 metry, pokoje menší, toalety z roku raz dva. Na druhé straně existence domova mládeže (internátu), kde 2 patra leží ladem a hromadí se nepoužívané věci z minulého století. Měla jsem možnost celou budovu projít, prohlédnout a podat odborný posudek pro eventualitu domova pro seniory. Zcela jasné a nechápu, že k tomuto kroku nedošlo už dříve.

Zamysleme se. Poloprázdný, chátrající internát s možností přesunu mládeže do rovněž poloprázdného internátu. Dětí s možností hýbat se, běhat, mýt se, učit se, hrát si…, co k tomu dodat? Na druhé straně - stáří s možností hledání pomoci a pochopení těch druhých, ještě mladých. Neměli bychom zapomínat, že nás generace seniorů vychovala, že naší společnosti co mohla dala a jak jsme s tím naložili? Jsou Na Zátiší, 2 x 2 metry nebo čekají s podanou žádostí minimálně 1 rok na umístění, a to často daleko od domova. Chceme to tak?

Jako sen

Budova internátu je prostorná, pokoje po menší rekonstrukci jsou vyhovující pro jedno i dvě lůžka. Široké chodby nabízejí možnost pohybu, chůze s pomocí hole, chodítka nebo vozíčku. Před vstupem na jednotlivá oddělení jsou odpočinkové a relaxační zóny, kde tiše hraje hudba, šumí voda v akváriu, plápolá oheň v krbu. Jednotlivá patra jsou specializována s odborným týmem pracovníků sociální péče. Dvě patra pro seniory s částečným nebo úplným omezením pohybu, poruchami zraku, sluchu, patro pro lidičky s poruchou paměti, rehabilitace, masáže, možná i perličková koupel. A co je důležité?

Až zestárnu, tak mít naději, že se můj život bude ubírat dále tam, kde jsem většinu svého života žila, že si nebudu zvykat na prostředí v jiném kraji, daleko od domova.

(aktuální kauza z pohledu odborníka)
Miluše Jůnová, ředitelka Domova pro seniory Nové Strašecí