Můžete volat deseti kamarádkám neomezeně dlouho, ale musíte si to nejdříve zaplatit.

Na mé odmítavé reakce jakoby neslyšela. Necham ji domluvit a pak ji setřesu.Tahle byla aspoň příjemná. Jak tak koukám při další cestě ulicí, mnozí dopadli mnohem hůře. Co to má znamenat?

Mladík oslovuje starší dámu, ta ale okamžitě odmítá. Ovšem on se odradit nenechá. Familierně ji bere za loket se slovy: „Půjdem spolu někam na oběd a tam to probereme, ne?“ A začne samozřejmě nabízet zase nějaké super služby jednoho z telefonních operátorů. Dáma má co dělat, aby se ho zbavila.

Jen kroutím hlavou a říkám si, kam až jsou ti lidé ochotní zajít, co si to dovolují a kdo je k tomu speciálně školí? To si přece slušný člověk nesmí dovolit.

Já vím, je krize, práce není, tak se lidé snaží vydělávat, jak se dá. Ale kvůli tomu by snad neměli trpět slušní lidé, kteří jejich situaci nezavinili. Za chvíli nám slušným bude nepříjemné chodit po ulici. A jak k tomu přijdeme, že ani nebudeme moci v klidu a pohodě projít naším krásným náměstím kvůli těmhle dotěrným přivandrovalcům, kteří, ač oblečeni v saku a kravatě, neví, nebo zapomněli, co je slušnost.

Kromě toho, hází špínu na ty ostatní slušné obchodníky, co nám chtějí opravdu něco kvalitního nabídnout. Kdybych měla v kapse kudlu, určitě by se mi při pohledu na tyhle kravaťáky otvírala. Ještě že žádnou nenosím.