„Jestli to červenec nezkazí, za chvíli bude svatá Anna, chladna z rána, tak se letošní zima celkem slušně povede," zažertoval jeden ze zemědělců. Jenže, červenec to (naštěstí) zkazil. Přines nám tropické teploty a sucho.

Zkrátka, příroda si s námi hraje a posílá na nás jeden extrém za druhým. Nejdříve zima, moře vody, pak hic a celý měsíc ani kapka. Zkrátka, jak říkám já, od „pangejtu k pandejtu." Jenže, náš svět je vlastně obrazem dnešního počasí. Také samý extrém. Jedni mají práce až nad hlavu, jsou ve stresu, nemohou nic stihnout. Druzí nemohou o práci dlouho zavadit. Jedni jsou příliš tlustí, druzí příliš hubení, až jsou z toho nemocní. Jedni mají tolik peněz, že neví co s nimi, druzí, ať se snaží nebo ne, skoro bojují o přežití.

A co naši mocipáni? 

Když se dostanou k moci šedí, nastolí svá pravidla. Když se za pár let dostanou k moci fialoví, zase vše obratem ruky radikálně zruší a zavedou to své, otočené o sto osmdesát stupňů. Až jsme z toho všichni nemocní. Tak nevím, jestli se příroda nenakazila od nás nebo mi od ní.

Lidé si s vedrem musí sami poradit. Žijí zkrátka dál.Na víkendové kulturní akce taky přišli. Jen řekli: „Fuj, to vedro je hrozný!" Koupili si víc piva nebo limonády a bavili se sousedy a známými. Stejně jako si musí a museli poradit sami s extrémy, které na nás neposílá příroda. Žít se musí dál.

Akorát mě mrzí, že si teď nemůžeme napytlovat trochu toho horka a sluníčka a pak ho pěkně vypustit, až tady bude zima a pošmourno.