„Tak jdi večer do tanečních,“ navrhnul manžel, „ uděláš tam anketu s někým, koho neznáš.“

„ Cože? S někým koho neznáš a v Rakovníku? To je teda vtip!“ Zaslechl naší debatu starší syn. A měl pravdu! Potkat na společenských akcích někoho cizího je tady téměř vyjímka.

A když se to přece povede, po chvilce hovoru s oním „cizincem“ zjistíte, že máte nejméně deset společných známých. Stejně to dopadlo i na vernisáži výstavy k pětačtyřiceti letům trvání rakovnického fotoklubu Amfora.

Tam jsem teprve zjistila, kolik lidí z jiné „branže“ se zná s rakovnickými fotografy, nebo se zajímá o fotografování. Ti všichni se nacpali do výstavní síně.

Člověk si jen říká: „ Kde se tu bere tenhle, ten se přeci motá kolem letadel a co tahle, odkud ji vlastně znám? A co teprve při prohlídce vystavených exponátů. To jsem zjistila, kdo všechno je členem Amfory. Do někoho bych to ani neřekla.

Takhle se to opakuje téměř všude.

Teď mne napadá: Je Rakovník tak malý, nebo je to tím, že aktivní a společenští lidé mají spoustu zájmů a proto taky nesedí doma a často někam vyrážejí? A ti líní, zůstávájí sedět doma i kdyby se v Rakovníku dělo já nevím co?

Každopádně s těmi druhými se asi nikdy neseznámím.