Jeho problém dnes řeší kontejnery a sběrné dvory, ale stále máme spoustu věcí, které někam dát musíme, ale nevíme kam. Mohou to být věci potřebné či zbytečné, drahocenné či bezvýznamné, nebo třeba i nehmotné, jako je volební hlas.

Jakožto prvovolič mám problém, jaké politické straně, hnutí či volebnímu uskupení dám prostřednictvím svého hlasovacího lístku důvěru. Zároveň mě pronásleduje pocit odpovědnosti za mé rozhodnutí i dopad na mou budoucnost, ale to je vlastně budoucnost celé naší republiky.

Tak jako s každým problémem jsem se o tom radila se svými rodiči. Jako vždy mi poskytli řadu argumentů, ale žádný mě neinspiroval k definitivnímu rozhodnutí. Napadlo mě zeptat se starší generace. Od jedněch prarodičů jsem si vyslechla, že politici jsou všichni lumpové a podvodníci. Podle nich jsou u koryta stejně pořád ti samí, a ať už lidé hlasují jakkoli, stejně to nemá smysl. Jejich slova mě trochu odradila od pátrání po správném řešení, ale rozhodla jsem se to nevzdat a zkusit ještě nejstaršího člena rodiny – mého druhého dědečka.

Konečně jsem kápla na člověka s vlastním názorem. Dědeček, jakožto člověk s železnými zásadami, volí stále tutéž stranu už několik desetiletí. Po důkladném vysvětlení vědeckých teorií Marxe a Engelse mě důkladně seznámil také s učením Lenina a Stalina a dalšími komunistickými ideály. Tím se mi dostalo naprosto přesvědčivého výkladu, koho mám volit. Má touha byla uspokojena.

Po dědečkově výkladu se mi navíc z novin dostalo rady, že pokud nevím, měla bych volit toho, komu bych s klidem svěřila rodinné finance (v mém případě výdělky z brigád). Když jsem si tuto radu aplikovala na dědečkova slova, s hrůzou jsem zjistila, že při této volbě bych po znárodnění mohla o všechny tvrdě vydělané úspory klidně přijít.

Takže hurá. Moje pátrání nebylo marné. I když stejně nakonec nevím, komu svůj první volební hlas dám, vím naprosto přesně, komu ho do volební urny určitě nehodím.

Barbora Vaicová,
GZW Rakovník, 4. ročník