Dokazují to i lípy u Řevničova. Rostly tam už desítky let. Jenže silnice se při každé úpravě o kousíček rozšířila a možná i trochu naklonila, až se přiblížila až k nim. Na první pohled se to nezdá, kmeny jsou snad dostatečně daleko. Ale strom má také kořeny. A pravidlo zní, že jak má strom velkou korunu, tak daleko sahají i kořeny. Na první pohled je jasné, že jsou až v silnici a na druhé straně až v poli. To při údržbě silnice a práci na poli moc lípám nesvědčí. A zemědělské stroje se také zakusují čím dál více ke stromům.

Dále, my lidé chceme vždy po silnicích jezdit rychle a bezpečně. Zvlášť životní styl posledních dvaceti let nás k tomu přímo nutí. Bezpečně a rychle znamená mimo jiné čisté silnice, a to hlavně v zimě. Nejjednodušší je silnice solit a solit, a to i preventivně, pokud předpověď na noc hlásí srážky a mráz. Sníh tak krásně mizí jako mávnutím kouzelného proutku. Ze silnice steče spolu se solí zase k těm lípám…

To už se vážně nedá vydržet. Tak i tak mohutné stromy začaly postupně chřadnout a ubývat, až se staly nebezpečné svému okolí. Teď musely zkrátka padnout. A tak byly vystrnaděny ze svého letitého prostoru.

A nejde jen o ty lípy. V oplocených prostorách továren, které vyrostly na zelené louce, zmateně pobíhají zajíci. Neví kudy kam a často se chytnou do drátěných ok plotu. Tohle teritorium přece patřilo jim. Jenže teď ho obsadil člověk. Budou se tedy muset zkrátka přestěhovat. Ale budou mít jednou kam?