Ač jako národ ve spotřebě piva hrajeme prim v celé Evropě, většinou se spíš omezujeme na již vyzkoušené značky jako Plzeň, Budvar, Krušovice či Kozel a jen málokdy vybočíme. Maximálně tehdy, pokud je nějaké méně známé pivo v akci, nebo ho nabízí místní hospoda, kterou na výletě navštívíme.

Ač je fajnšmekrů, kteří vyhledávají pivní speciály a netradiční piva určitě více než třeba před osmi nebo deseti lety a minipivovary zažívají boom, stále se jedná o velmi malou část konzumentů. Situace se ovšem poněkud změnila v době koronaviru.

Regionální piva začali ochutnávat právě ti konzervativci zvyklí na své oblíbené značky. Minipivovary se oproti některým hospodám snažily být podnikavější a odvážnější, otevřely svá okénka a lidé, kteří by si jinak zašli do hospody na Plzeň nebo Gambrinus, vyzkoušeli i jiné pivo. Malé pivovary vaří nejen výčepní piva či klasické ležáky, ale i piva svrchně kvašená, pšeničná piva, Stouty, Portery a další. Chutě jsou opravdu velmi rozmanité a pestré a mnohým, do té doby konzervativcům, tato piva velmi zachutnala a stali se z nich pravidelní odběratelé.

To nakonec potvrdili i sami sládci rakovnických minipivovarů. Jistě stojí k zamyšlení, proč konzervativní skořápku otevřel až mnohokrát zmiňovaný koronavirus. Někdy nám zkrátka může kvůli zvyku a lenosti unikat něco velmi zajímavého a dobrého, což ovšem nemusíme poznat a je to velká škoda.