Od počátku května přibyla na rakovnické radnici vedle ukrajinské vlajky, která zde vlaje již dva měsíce, také ta česká. Při pohledu na ni hned jeden z Rakovničanů utrousil: „To to ale trvalo.“ Vlajka ovšem po 8. květnu zase zmizela.

Ukrajinské vlajky se brzy po vypuknutí války objevovaly nejen na profilech facebookových uživatelů jako výraz solidarity. Začaly vlát na úřadech, v prodejnách, ale i na památkách pod správou Národního památkového ústavu.

Samostatné vyvěšení vlajky na hradě Křivoklát vyvolalo mnoho emocí. Někdo jej okomentoval, že nám Ukrajinci dobývají zem i hrady. Jiný si stěžoval, že samostatné vyvěšení vlajky cizí země na státním objektu je trestné. Obdobné negace sklidil i příspěvek s ukrajinskou vlajkou na úřadu Mšece, kdy se uživatel Facebooku ptal, zda jsme ještě v Česku.

Josef Rod, redaktor Rakovnického deníku
KOMENTÁŘ: Není komplexní revitalizace Husová náměstí zbytečná?

Například v čistecké základní škole byly dokonce oblepeny ukrajinskými vlajkami všechna okna ve všech patrech budovy.

Společnost se pomalu začíná radikalizovat, mnozí jsou na žlutomodrou barvu již alergičtí a podobně jako v době covidu se lidé nebezpečně rozdělují. A je to patrné nejen z debat na sociálních sítích, ale třeba z nedávného zničení ukrajinské vlajky v Památníku v Lidicích a Ležákách.

Není to tak dávno, kdy Manipulátoři vydali prohlášení, že mnozí uživatelé s českými vlaječkami maskují „kolaboraci s Ruskem“.

Vlastenectví je dnes pojímáno všelijak, ale já si myslím, že bychom neměli zapomínat na to, že jsme Češi. Pokud instituce, firma, škola či úřad vyvěsí ukrajinskou vlajku společně s tou českou, uprchlíky tím rozhodně nepobouří. Jestliže děti ve škole přilepí k ukrajinským vlajkám ty české, třeba jako symbol vzájemného přátelství, bude to jistě šťastnější varianta. Nestyďme se za to, kým jsme a kde jsme se narodili.