Na jednom místě se tak setkali lidé z naprosto rozdílných světů, ale přeci jen něco mají společného – jsou omezeni na svobodě. Zatímco lidé na invalidních vozících kvůli nemoci, úrazu a podobně, ti druzí kvůli trestné činnosti. Kaňkou tak trochu na zcela unikátní a smysluplné akci zůstal fakt, že prohlédnout si podzemní prostory hradu přijali pouze členové Sportovního klubu vozíčkářů z Prahy. Ostatní odmítli. Jedním z důvodů byly předsudky vůči odsouzeným. I sám kastelán Jiří Sobek přiznal, že některými organizacemi byl i hned při představení akce odmítnut.

Na jedné straně se to zdá být pochopitelné, z opačného pohledu zcela absurdní. I vězni jsou lidé a někteří se v nápravném zařízení neocitli za násilnou trestnou činnost, ale například kvůli vlastnímu selhání v byznyse, souhrou nešťastných náhod a podobně. Házet je všechny do jednoho pytle je chyba. Prosím, dejme jim šanci a odhoďme předsudky. Někteří sami na Krakovci ukázali, že nechtějí jen ve svém "vězeňském domově" pouze čekat do vypršení uděleného trestu, že chtějí pomáhat. Vždyť přece chybovat a mýlit se je lidské, odpouštět božské. Šanci, i když třeba několikátou, si zaslouží každý.