Celkem osmkrát byl od revoluce vykraden hřbitovní kostel sv. Štěpána v Senomatech, podobně dopadl i původně středověký kostel sv. Vavřince. První jmenovaný je od roku 2010 v majetku městyse, ani to ovšem nezabránilo ukradení hodinového stroje z věže.

„To jsem opravdu žasl. Poté byl vykraden ještě jednou, ale když zloději zjistili, že už zde není co brát, jen vypáčili dveře a zase odešli. Od té doby jsme ho museli napojit na centrální systém bezpečnostní agentury,“ popsal zkušenost jednoho městyse jeho starosta Tomáš Valer.

Příkladů je ovšem mnohem více, což potvrdil i vikář rakovnické farnosti Vojtěch Novák. Podle něj byly kostely vydrancovány v posledních více než třiceti letech nejvíc za celou historii. Takovou pohromu, jako po revoluci, prý nezažily tyto památky ani za minulého režimu, který se s církví rozhodně nemazlil.

„Teď se ještě neustále dohaduji s lidmi, kteří chodí očůrávat kostel a ještě se diví, když jim vyčiním a ptám se, jak by se jim líbilo, kdybych jim chodil vykonávat potřebu na jejich dům. Budu muset ke kostelu nainstalovat mříž,“ zarmoutil se rakovnický vikář.

Již delší dobu je smutnější, jak se lidé chovají k těmto unikátním objektům, ve většině případů vůbec nejcennějším, kterými se obec či město může pochlubit.

A nejde pouze o kostely. Své by mohl vyprávět třeba i takový kastelán hradu Krakovec Jiří Sobek, co dokáží turisté napáchat. Spousta z nás označuje naši vládu za úplně neschopnou nebo plnou gaunerů. Jak zní ovšem jeden známý citát: Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží.

I když nelze házet všechny do jednoho pytle, něco na tom přece jen bude. Ale třeba si jednou začneme našich památek vážit více, určitě si to zaslouží.