Ani v této podivné náladě, mohu říci naštěstí, nezapadla vzpomínka na kouzelného dědečka Karla Rejzka. Právě 14. února totiž uplynulo dvacet šest let od tragické smrti této svérázné postavičky Rakovníka, která zasvětila život přesouvání obrovitých kamenů na ta správná místa. A to za svoje vlastní náklady, přestože peněz nikdy moc neměl.

Cítil zkrátka potřebu umístit je tam, kde by byly lidem na očích. Kamenné solitéry nacházel po celém Rakovnicku a Podbořansku a nechal je jeřáby usazovat na sídliště, do parku a další místa.

Karla Rejzka si vybavuji jen matně, byl jsem ještě kluk, když ho v Pražské ulici u benzínové stanice srazila Tatra. Ti dříve narození, kteří ho pamatují mnohem lépe než já, na něj vzpomínají jako na vždy zdvořilého a elegantního dědečka s čistou duší, který ženám všech generací rád skládal nejeden kompliment.

Ač se jednalo o velice svéráznou postavičku, která by v dnešní době vybočovala ještě více než před lety, Rakovničané na něj v neděli vzpomínali jenom v dobrém. A nebylo to jen díky latinskému přísloví.

Takoví lidé tady zkrátka chybí, s „Rejzky“ by byl svět veselejší. A dnes to platí dvojnásob.