Ale třeba pro seniory, kterých stále přibývá, to už tak jednoduché není. Dříve si zašli na poštu a bylo vyřízeno. Cesta na poštu pro ně znamenala také vyjít ven, s někým se tam setkat
a popovídat si.

Teď už takové možnosti pomalu, ale jistě ubývají. Musíme zkrátka sednout do auta a jet. A to je právě ono! Stačí jen sednout do auta a zajet k lékaři, do práce, na úřad, na nákup…
Nakonec strávíme ten náš krátký život na kolech. Na cestách mezi prací, školou, noclehárnou (tak budeme moci za chvíli nazývat naše bydliště) a na obyčejný, poklidný život s těmi, které máme rádi nám nakonec nezbude čas.

Nakonec i nás ekonomický ukazatel, jako ten jediný „správný" donutí sestěhovat se do velikých měst a tam doslova přelézat jeden přes druhého.

Pak si možná někdo „chytrý" všimne, jak ty naše vesničky a malá městečka chátrají. Ale pak už bude pozdě. Staré kroniky nám ukazují, jaký to byl pokrok, když se do té nejmenší vesničky konečně zavedl proud, nebo se tu zřídila škola či pošta. Teď je to naopak. Tak nevím, jestli je to krok tím správným směrem