Asi by po přečtení knihy ani netušili, o čem byla. Dokonce to není kniha na čtení ani pro lidi, kteří si zrovna existencionální otázky pokládají, ještě by spáchali sebevraždu. Pro optimisty to ale také není vhodná kniha, sebrala by jim dobrou náladu a dříve, než by ji dočetli, hodili by ji do krbu (upřímně - o tom jsem přemýšlela i já). Dle mého názoru jsou existenciální díla dílem jednoho člověka, který by si jeho napsáním měl ulevit, ale ani on sám a už nikdo jiný by ji neměl číst. Existenciální otázky jsou odpadem našeho nitra a měly by se, po jejich vypuštění, odevzdat do „věčných lovišť“. Tyto otázky totiž nejsou hnacím motorem lidských mozků, pouze je brzdí. Ve skutečném světě okolo nás nemají co dělat. Každý si je klademe a je to tak správně, ale tím to končí, předávat si je navzájem ale není správné, je to sebevražedné.
Věřím tomu, že tato kniha nebyla vhodně vybrána jako seminární práce pro maturanty, protože je příliš deprimující a nic neříkající mozkům, které potřebují mnoho času na hltání mnoha jiných užitečnějších informací.
Existenciální filosofie a kniha „Hnus“ mi před maturitou nic nedala, ale vzala mi čas, který jsem mohla věnovat maturitním otázkám. Také mě napadá, zda nebyla vybrána schválně, aby škola snížila počet maturantů a zvýšila počet sebevražd, to je nejpravděpodobnější verze, jinak si to vyložit neumím.
Každopádně se s Vámi, pane Sartre, loučím. Už nikdy Vás nechci číst! Asi jste věděl, proč nepřijmout Nobelovu cenu, to by přeci bylo až příliš opovážlivé, vzít si cenu za to, o čem jste sám musel vědět, že je to odpad, který v sobě má každý z nás, a že už tak je až příliš troufalé ji vůbec vydat, natož za to chtít Nobelovu cenu. Kdyby tak, jako Vy, uvažoval každý, lidstvo by vyhynulo, protože by se všichni „hrabali v nose“ a nic produktivního by nedělali. Možná bylo Vaše uvažování až patologické…
AUTOR: Jana Ševčíková
