Žádný spěch, ale žádné lenošení. Na všechny hry a dovádění dost času.
Zkrátka relax. Takhle to na mě působilo. To samé mi řekli i oslovení obětavci, kteří po léta vymýšlí pro malé caparty program. Nestačím se divit, co si všechno malí táborníci mohou vyzkoušet. Těch her, co si ty velké děti vymýšlely pro ty malé. Není divu, že se sem většina z nich vrací a v dospělosti tu nakonec uvízne.

Já jsem na táboře byla jednou. Zdaleka to na mě nepůsobilo tak idylicky. Na celotáborovou hru si nějak nevzpomínám, jen na sbírání šišek a ošklivé počasí. Možná, že to můj zážitek umocnilo.
Dnes si říkám, škoda, že jsem tenkrát nepotkala ty velké děti, co si dokážou pořád hrát. Jistě bych měla na tábory lepší vzpomínky. Ale vlastně není čeho litovat. Naštěstí jsem je potkala právě teď, a stejné štěstí měly před lety i moje děti.