I já to slyšela, když mě někdo zval třeba sednout si na lavici a já si myslela, že už se tam opravdu nemůže nikdo vejít.
A nakonec jsme se vešli a k nám ještě někdo další…
Zrovna tak se vešli všichni návštěvníci, jarmarečníci, řemeslníci i účinkující do krásně historického, ale poněkud stísněného prostoru u Pražské brány.
Krámky stály namačkány jeden vedle druhého, mezi nimi úzká ulička. Mělo to své kouzlo. Takhle nějak třeba „přetékaly“ uličky při jarmarcích ve středověku. Kdo chtěl, ten se vešel, kdo nakoupil, ten si vybral, kdo ne, ten jenom prošel a pozdravil se se známými.
Taky prostor před muzeem, i když menší než před Vysokou bránou, krásně ožil.
Lidé si tu každoroční středověkou slávu zkrátka užívali se vším všudy. Musíme to ještě vydržet, když se nám Vysoká ulice opravuje a je celá rozkopaná.
