Pravé zimní počasí konečně dovolilo dětem, ale i dospělým vyrazit na zamrzlé vodní hladiny. Páni, jak ti mladší, tak ti starší, se prohánějí po ledu s hokejkou v ruce.


Dodnes si dokážu vybavit první okamžiky strávené na ledě s řádné nabroušeným ostřím a na slova své mamky učitelky „pokrč kolena, předkloň se a kresli nohama stromeček“ nejde zapomenout. S trochou nadsázky lze říci, že každé probuzení je prvé stoupnutí na led, avšak žádná stoprocentní poučka pro udržení se na nohou v životě neexistuje.

Nikdy totiž nevíte, kam a jak spadnete, kdo vám podtrhne nohy … . Proto je dobré, stejně jako na kluzkém ledě, mít vedle sebe někoho, o koho se můžete řádně opřít a kdo vám bude právě tou nejlepší oporou.

Na ledě postačí hokejka či ruka rodičů, ale v životě? Těžko se budete podpírat o kus zpracovaného dřeva. Rodiče pomohou, ale není to vždy úplně ono a to především kvůli opačnému pohledu na věc.

Snad i kvůli strachu o druhého člověka se rodí nová přátelství, nová manželství, nové známosti.

Každý se jednou za čas dostane v životě do pořádně ostré a kluzké zatáčky. Ale s podporou svého bližního se z ní dá velice často dobře vybruslit.