Jakýsi mužík v červeném lezoucí do okna a přes záda hozený hnědý pytel s dárky. Sedící muž v červeném hábitu, s brýlemi, dlouhými bílými vousy, u něj znovu hnědý pytel.

A do třetice muž v červeném ošacení, rozjařeným úsměvem, brýlemi a dlouhými bílými vousy. Ne, tak přeci nevypadá Ježíšek. Nebo snad ano? Téměř všude se na vás v českých obchodech dívá americký Santa Claus. Bohužel. Ačkoliv si každý z nás představuje Ježíška trošičku jinak, přesto má své kouzlo.

Je to přeci ten, komu jsme v dětství dávali dopis se seznamem dárků za okno a nebo jej posílali skrze prostředníky, tedy rodiče.

Je to on, kdo po Štědrovečerní večeři zazvonil a ohlásil tu vždy krásnou nadílku … .

Je to on, kterému následně za nadílku děkujeme.

Je to zkrátka náš, můj, Ježíšek.

Já svého Ježíška rozhodně nedám. Santa Clausi, u mne rozhodně neuspěješ, mne navštěvuje jedině Ježíšek.

miroslav.elsnic@denik.cz