Teď se situace obrátila. Nadlidský úkol je, sehnat něco našeho, českého. O průmyslovém zboží ani nemluvě. Proto se snažím nakupovat alespoň české potraviny. Jogurty, mléko, máslo, sýry. Pro maso chodím k místnímu řezníkovi, protože vím, že do špekáčků dává opravdové maso. A čerstvé a dodávají ho chovatelé z okolí. Jaký div! Dříve to bylo normální.

Teď se všechno vozí z jedné strany zeměkoule na druhou, aby se tam cosi přidalo. Pak se to veze zase zpět, aby se to zabalilo a vznikne z toho krásně zabalená hmota. Je také div, najít v okolí nějakého menšího výrobce, který vyrábí něco od a až do zet.

Ona se i veškerá výroba kamsi přesunula. Na jednom místě jsou tovární haly a kdesi v nedohlednu je zase vedení. A lidé za tím vším každé ráno vyjíždějí ze svých domovů a večer se uondáni zase vrací. Stejně jako to zboží, které si nakonec kupujeme. Také vám někdy připadá tak neosobní?
O to víc mě potěší, když vidím něco „domáckého.”Má totiž jiný charakter a úplně jinou chuť.

Vím, že třeba auta se nedají vyrábět v každém městě. Ale proč bychom například měli jíst brambory ze Španělska a cibuli z Německa, když nám může vyrůst za domem?