Velikonoce budou letos v Nezabudicích o něco smutnější. Tedy alespoň pro mne. Bude tu chybět babička, které budu pro tuto chvíli říkat Hanička, protože jí chci ponechat alespoň nějaké soukromí a anonymitu. Usměvavá, pracovitá sousedka, která vždy, když přišla na návštěvu za mojí babičkou, přinesla s sebou sluníčko a pohodu.

O Velikonocích jsem proto vždycky připomínala svým dcerám, aby se nezapomněly zastavit na koledu u babičky Haničky a dodávala jsem, že by jí to jinak určitě bylo líto. Ona je totiž vždy vítala s otevřenou náručí. Letos by ale na dveře malého domečku holky klepaly marně. Babička Hanička z něho byla vystěhována. Byla doslova vykořeněna z míst, kde strávila většinu svého života.

Svůj dosavadní život prý musela opustit z důvodu rodinné neshody. A tak byla babička Hanička na stará kolena vystavena ponižující situaci. Za asistence policie a pracovnic obecního úřadu, kterým také nebyla tato jen těžko pochopitelná událost nijak příjemná. Tito vlastně cizí lidé s babičkou soucítili a snažili se ji psychicky podpořit. Stejně tak i její dcera. Ta se maminky v zoufalé situaci ujala a vzala si ji k sobě domů do jiné obce.

Zcela bez soucitu tu naopak stála jedna z jejích vnuček a dědiček babiččina domova.

Haničko, držte se. Držte se stejně, jako jste se statečně držela po celý svůj život.