Není to žádná legrace
Ač to vypadá lákavě, není to žádná legrace, ohodnotit za sebou pětadvacet bábovek. Však se porotci Jiří Švarc ml., Jaroslava Čechová, Pavel Beneš st., Alena Náglová a moje maličkost snaží.
Nejdříve očima. Ale kam se dříve podívat? Mají sice čísla, ale stejně to chce systém. Beru to po řadách. Do oka mi padne panenka, pak včela, nebo tahle jarní s kytičkami? Rozhodnout se musí.
A co teprve u stolu! Beru si od každé ten nejmenší kousek. První má rumovou polevu, zajímavé… A už sem nesou další. Jedna je na řezu růžová s jahodovou příchutí. A co tahle? Je vůbec čerstvá? Je celá zelená jak brčál. Aha, ta je pistáciová.
Tahle zaručeně čerstvá je. Ještě z ní sálá teplo. A nesou další: kynutou, makovou, s jablky, skořicí a ořechy, kokosovou…
Začínám myslet na pečené maso nebo klobásu. Rychle, alespoň se napít vody. Další a další… A teď aspiková se šunkou. Příjemně nakyslá, hotový balzám pro chuťové buňky. U mě jednoznačně vede. Ještě jedna, ostřejší s pepřem. Ba ne, ta už aspikovou nepřekoná. Konečně! Už se nese poslední. Taky už mi došla voda…
Ještě sečíst body a kdo je nejlepší… Vyhráli vlastně všichni, kteří bábovku upekli. Jen se po nich zaprášilo a to je nejlepší vizitka. A taky ještě vyhráli ti, co jen tak přinesli krásné rolády, kdyby bylo málo ke kafi…