Toto však kavárníkům v čele s Pavlínou Čiberovou nezazlívám, protože vytvořili možnost pro Rakovničany diskutovat mezi sebou i s těmi, které zvolili v komunálních volbách, o svém městě. To, že se jim občany nalákat do kavárny nedaří, má jistě nejeden důvod, ale ten nechci ve svém krátkém zamyšlení posuzovat.

Myslím si, že Občanská kavárna zůstala na půli cesty, tedy kavárnou prakticky izolovanou od občanů. Zůstává tak skupinou několika lidí, kteří se na různé úrovni vyjadřují k dění v Rakovníku a snaží se předkládat i různé návrhy na řešení problémů.

Jak jsem již řekl na pátnácté kavárně, vedení města tyto názory registruje stejně jako od dalších občanů i skupin ve městě a v případě dopravní situace na náměstí a okolí po detailních diskusích s odborníky podle harmonogramu uvedeném na stránkách města a po setkání s občany rozhodne o podobě náměstí pro další roky. Podobná diskuse se díky iniciativě města a městské knihovny uskutečnila i k dalšímu diskutovanému projektu nového areálu knihovny. Jako radní a zastupitel města bych jen přivítal, aby Občanská kavárna byla skutečně občanskou s širokou základnou obyvatel našeho města. To se jí však nedaří, a tak zůstala a vlastně bloudí na půli cesty i díky aktuálním neshodám mezi samotnými organizátory. Takže, jak řekl jeden z dalších ojedinělých účastníků, připomíná v současné době shakespearovské „Mnoho povyku pro nic“.

Autor: Miroslav Koloc