Už nikdy nevkročí do redakce se svojí světle hnědou aktovkou.

Už nikdy nepřijde s historickými fakty, s příběhy, které se odehrávaly v Rakovníku v letech dávno minulých.

Už nikdy mi nepovypráví, jak to vlastně s tou kopanou a mopedy na Rakovnicku vlastně bylo.

Právě s ním se naposledy v úterý v rakovnické obřadní síni rozloučili rodinní příbuzní, ale také kamarádi, přátelé.

Když pan Miroslav Pancner vkročil do dveří, byla to chvilka, na kterou se nezapomíná. Mnohdy jsme se jen tak naoko „kočkovali" mezi dveřmi sportovními výsledky Olympie Rakovník, ale také kritizovali, jak skončil kdysi slavný SK Rakovník, místní fabriky a jak vlastně kdysi známý Rakovník jako město je v současnosti vlastně téměř neznámé a žije pouze z historie.

Miroslav Pancner nejen že dokázal vyprávět o událostech, vše měl také fakticky doložené. Na jeho unikátní historické fotografie třeba tehdejšího týmu SK Rakovník, Olympie Rakovník, ale také právě z rakovnických továren byla radost se podívat. Najednou jste v ruce drželi kus historie.

Pane Pancnere, moc Vám děkuji, že jste s námi spolupracoval. Doufám, že až některou vydanou zprávu o Olympii Rakovník a vlastně o všem, co souvisí s Rakovníkem, vydáme, mobilní internetový signál ji vám donese do nebe, abyste si ji mohl nejen přečíst, ale také zařadit do vašich precizně zpracovaných kronik a sbírek. Doufám, že se na nás pak nebudete hněvat, že jsme nějaký ten historický milník popletli. Rozhodně jsme to neudělali schválně, ale z pouhopouhé neznalosti. Tentokráte ale nepřijdete se svojí hnědou aktovkou a v ní uloženými dokumenty s nejrůznějšími výstřižky, dopisy a vysvětlením, jak že to tenkrát bylo.

Nepřijdete. Už nikdy. Bohužel.

Pane Pancnere, děkuji, že jsem s Vámi mohl spolupracovat teď několik, pro mne dost krátkých let. Byla to pro mne čest.

Čest Vaší památce.

miroslav.elsnic@denik.cz