Jsou nám předkládány obrazy lidství, vzájemné lásky a nezištné pomoci. Je to tak správné, neboť v těch chvílích si říkám, že tenhle svět není zase až tak beznadějně ztracený.

Nic totiž není ideální. Dobro v nás svádí každodenní nelítostný boj s prosazováním vlastních sobeckých zájmů.

A příklad lidské bezcitnosti můžeme doložit na zcela banálním případu jako jsou: psí a kočičí útulky.

Zamysleli jste se někdy nad tím, jak ohromné množství psů a koček se ročně do útulků po celé zemi dostane, a jak stejně ohromné množství osob za jejich smutnými osudy vlastně stojí?

Co je to vlastně za lidi, kde a jak žijí ?

Kdy a kde zahodili to pro ně tak zbytečné břímě lidství, soucitu, obětavosti a lásky?

P.S. Znám případ, kdy se jedna žena zbavila „toho otravného čokla“ jen proto, že v době, kdy ho měla jít venčit, začali dávat v televizi její oblíbený seriál. „Stejně už se na něj nedalo koukat. Roztomilost zmizela, a když jsme přišli domů, nenechal si otřít nohy. Všude roznes ten sajrajt z venku!“ okomentovala jeho údajné zaběhnutí.