Zrovna jsem usínala a po očku jsem přes stažené žaluzie pozorovala záři blesků a najednou zaburácel takový hrom, že jsem se hrozně lekla, silně jsem sevřela plyšového psa, který mi pomáhal překonat strach, ale i tak jsem prudce vstala na druhou stranu válendy, že jsem se uhodila o zeď. Najednou koukám a zpod parapetu mi zatékala voda do pokojíku. Běžela jsem pro tátu a nezbylo nám, než vystěhovat z pokoje všechen nábytek včetně poměrně velké šatní skříně a začít vytírat, protože tam máme plovoucí podlahu.

Táta ještě sledoval fotbal a vypadával mu proud. Chodil tedy na hlavní chodbu nahazovat pojistky, otevřel si skříň od elektrické skříně a pak, když se zvedal, tak se uhodil hlavou o otevřenou skříň a začala mu téct krev. Já jsem měla v ruce papírové ubrousky, kterými jsem vysoušela spoušť na nábytku a tak jsem mu jich hned několik „plácla" na ránu.

Táta odbíhal k televizi a když mu opět ukazoval jeho milovaný fotbal, padala jedna nadávka za druhou, že mu mezitím utekly hned tři góly.

Najednou se nám voda drala do bytu z druhé strany přes balkon. Na něm plavaly všechny naše sportovní věci. Horko těžko jsme je vylovili a pak se větrem vyhodily balkonové dveře z pantů. Táta měl co dělat, aby je tam nasadil. Šli jsme spát kolem třetí hodiny ranní. Ale hned ráno v pět se mnou táta třásl, abych mu šla pomoct vytírat balkon, že by voda natekla do obýváku. Moc jsem toho tedy nenaspala.
Ráno jsem jela do školy autobusem, který neprojel pod viaduktem, kde byl metr vody, a tak se pan řidič rozhodl pro objížďku přes Bulovnu. Ovšem tam najel na podmáčený terén, poručil nám, abychom vystoupili a s autobusem vymanévroval z nebezpečné cesty zpět a hledal novou trasu k naší škole. Jeli jsme k Rakoně, kde jsme si postáli téměř půl hodiny ve frontě a tak jsme do školy dorazili se značným zpožděním.

Spolužáci vyprávěli, jak bouřku prožili. Jeden říkal, že měli vyplavenou garáž, druhý, že jim uplavaly slepice, dalším králíci a já jsem říkala: „Ty brďo, já bydlím v pátém patře a vyplavilo mi to pokoj."
První dvě hodiny jsem prospala na lavici, ani nevím, co se dělo, ale paní učitelka mě nevzbudila.
Když jsem tento zážitek vyprávěla mámě a babičce, tak je to hrozně pobavilo. Babička pravila: „Tak vidíš, Anetko, celý Rakovník měl ohnivou šou zadarmo a nemusí se platit žádné velké peníze za ohňostroj."

Anetka Kurková,
6. tř. 3.ZŠ Rakovník