Paní Broumové by její věk určitě nikdo nehádal. A myslím, že ani jí se nezdálo, že by už by to bylo devadesát let, co se narodila. Zkrátka život plynul, někdy lépe, jindy to bylo horší. Ale i to se dalo nakonec překonat.

A myslím, že oslavenkyně při pohledu na svoji početnou rodinu na vše zlé zapomněla. Vždyť dobře fungující rodina, která se společně schází, je nakonec to nejdůležitější v životě.

A vybudovat ji, zvláště v dnešní době, dá stejnou práci, jako vybudovat závratnou kariéru.