To bylo ticho. V tu chvíli každý zapomněl na nesplněné předvolební sliby, na výzvu podnikatelů z náměstí.

Jak bylo vidět, večeře přišla zastupitelům vhod. Přeci jen po ní nabralo projednávání trošičku rychlejší spád. I když to místy dřelo.

Využil jsem té volné chvíle a začal psát novinové články. Po chvíli jsem se najednou zarazil a začal si představovat situaci, kdy by se na jednání zastupitelstva dostavilo tolik Rakovničanů, že by zaplnili celé prostory kulturního centra plni očekávání, kdy už se konečně dostanou zastupitelé k bodu diskuze. V tom by najednou po zdlouhavé a nijak zvláště zajímavé diskuzi začali zastupitelé večeřet… . Představa se zasekla v momentě, jak by přítomní občané zareagovali.

V roli občana, který jde žádat o pomoc či řešit konkrétní věc, bych byl asi dost naštvaný. Přeci jen jsem si vyhradil svůj čas, kterého není v dnešní době mnoho, na řešení důležité věci a ne na to, abych se díval na večeři „mocnosti” města. Zase je ale nutno podotknout, že s prázdným žaludkem se toho příliš nevyřeší a přední představitelé se jistě pak nemohou soustředit … .

Příště by jistě stálo za to, uvést do programu zasedání, že v ten a ten okamžik zastupitelé večeří. My, obyčejní, tak budeme vědět, že v ten čas se můžeme jít také najíst a nepřijdeme o tu skvělou podívanou.

miroslav.elsnic@denik.cz

PS: Málem bych zapomněl. Přeji dobrou chuť!