V době, kdy ekonomika nevykazuje růstové hodnoty, je samozřejmé, že se musí šetřit. To platí nejen v rodinném rozpočtu, ale i v tom státním. Šetří se ale opravdu všude a spravedlivě?

Vždy, když se jedná o rozpočtu, o tom, jak na tom česká země je bídně co se dluhů týče, vystoupí vždy poslanec z vládnoucí koalice a řekne, že je na čase, abychom přestali žít na dluh, přestali zbytečně rozhazovat peníze a utáhli si opasky. Ano, s tím nemám sebemenší problém. Žít dlouhodobě na dluh a zadlužit tak další generace je krajně nezodpovědné.

Co se mi však nelíbí, je fakt, že ačkoliv my, pracující, si utahujeme až moc, obdobného kroku se nedočkáme od námi zvolených předních představitelů státu.

Co kdybyste vy, námi zvolení činitelé, si ty opasky utáhli také tak? Co kdybyste si odhlasovali snížení svých mezd, seškrtali všechny možné příspěvky, bonusy, náhrady a podobně. Částka, která by se tímto krokem ušetřila ve výdajové položce, by pak možná postačila na financování menších porodnic v regionech či by se za ni mohli personálně posílit policejní sbory, hasiči a i na ty lékaře by nám zbylo. Je vidět, že úsporné plány či jen pouze jejich návrhy jsou dělány od stolů, a to na základě jakýchsi statistik. Protože ten, kdo zná Rakovnickou i Žatecko, ví, že zrušení porodnice bude pro tamní velikým problém. Ono je lepší něco zrušit, než se zamyslet nad tím, proč to v daném regionu není stejné, jako jinde. Poslanci tak mají zvláštní styl úspor - škrtají, škrtají, ale na sebe si sáhnout nenechají.