Dlouho trvá, než vyroste, dospěje ve statného a krásného jedince. Potom se může při správné péči a podmínkách dožít dlouhé řádky let.
Rány, které dostane strom během svého života se nikdy už pořádně nezhojí. Strom je nese dál svým životem, jako člověk.
Stromy také stárnou, pomalu, ale jistě. Někdy onemocní a dříve nebo později, alespoň v obydlených částech musí být pokáceny. Rozumní lidé jejich ztrátu nahradí mladými jedinci.
Stromy také překážejí, stejně jako nám někteří lidé. Jenže ony nepřekážejí sobě navzájem. To si vždy najdou nějakou cestu vhodného soužití.
Většinou překážejí jen člověku. A zase příjde na to jestli překážení řeší lidé rozumní nebo nerozumní…
Ve dvou věcech zdá se, že se podobají spíše dětem. Vůči nám lidem jsou bezbraní. Když se člověk rozhodene k radikálnímu řešení, má to zelený jedinec spočítáno.
Pak jsou, stejně jako děti, lehce zneužitelní. Třeba v boji o získání převahy.
Když se někdo, zrovna tak jako člověku rozhodne zasadit stromu poslední ránu, je konec a zpátky už to nikdo nikdy nevrátí. Proto přejme stromům i lidem, aby o nich vždy citlivě rozhodovali správní a rozumní lidé.